Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary appeal remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by two individuals against a municipal court ruling on corporate governance. The applicants argued that their rights were violated because the court failed to treat them as parties during the appointment of company board members, despite their request to join the proceedings. The court ruled the complaint inadmissible because the applicants had already exhausted all available ordinary legal remedies, including an appeal against the decision denying their participation.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. MUDr. J. N. a 2. M. N., obou zastoupených Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem v Praze 1, Tyršův dům, Újezd 450/40, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2009 č. j. 74 Cm 249/2008-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 17. 4. 2009, doplněnou dne 11. 5. 2009, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2009 č. j. 74 Cm 249/2008-20. Dle stěžovatelů byly porušeny čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti usnesení ze dne 14. 1. 2009, jímž městský soud rozhodl o jmenování členů představenstva a členů dozorčí rady obchodní společnosti ve věci navrhovatelů Ing. Z. B. a Ing. M. H., za účasti M. N., Š. Z. a MUDr. D. H. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že se seznámili s obsahem napadeného usnesení dne 20. 2. 2009 při nahlédnutí do spisu. Stěžovatelé dále uvedli, že proti napadenému usnesení podali také odvolání, avšak z opatrnosti podávají i ústavní stížnost. Brojí proti tomu, že městský soud návrhu na jmenování orgánů obchodní společnosti vyhověl, aniž by však s oběma stěžovateli jednal jako s účastníky, a to zejména i za situace, kdy tito podali dne 5. 1. 2009 návrh na přistoupení do řízení. O návrhu na jejich přistoupení městský soud, jak tvrdí stěžovatelé, před vydáním napadeného usnesení pravomocně nerozhodl. Stěžovatelé uvedli, že městský soud o návrhu na přistoupení rozhodl dne 14. 1. 2009 tak, že mu nevyhověl; stěžovatelé podali proti tomuto usnesení odvolání. Stěžovatelé se cítí napadeným usnesením dotčeni na svých právech a tvrdí porušení práva rovnosti účastníků.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z uvedeného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje.
Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy.
Stěžovatelé tvrdí, že v řízení městského soudu sp. zn. 74 Cm 249/2008 bylo vydáno usnesení o meritu věci, aniž bylo se stěžovateli jednáno jako s účastníky; proti tomuto postupu podali odvolání. V současné době tak s řízením o ústavní stížnosti probíhá paralelně také odvolací řízení proti napadenému usnesení. V tomto se stěžovatelé mohou domáhat svých práv. Současně je zřejmé, že stěžovatelé podali (souběžně s ústavní stížností) odvolání i proti usnesení, kterým je městský soud nepřipustil jako účastníky. Pro ústavní stížnost je přitom charakteristická zásada subsidiarity, jak na ni bylo výše poukázáno.
Z uvedených důvodů proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu