Constitutional Court dismisses petition as improper venue; Justice Minister, not Court, handles statutory violation complaints.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the petitioner's submission, ruling it was not a valid constitutional complaint but rather a statutory violation complaint. The petitioner argued against specific court rulings, yet had already filed a constitutional complaint on the same subject matter which was previously dismissed. The Court determined that statutory violation complaints fall exclusively under the Ministry of Justice, making the Constitutional Court's jurisdiction improper and the submission inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 266 odst. 2 trestního řádu; § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Statutory violation complaints must be addressed to the Minister of Justice, not the Constitutional Court, and are inadmissible if a prior constitutional complaint on the same grounds has been filed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o návrhu A. J. E., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 22. 4. 2009 podání stěžovatele označené jako "podnět ke stížnosti pro porušení zákona dle ust. § 266 odst. 2 tr. řádu" a dne 6. 5. 2009 obdržel Ústavní soud doplnění tohoto podání. .
Z označení návrhu i z jeho obsahu je zřejmé, že se jedná o podnět ke stížnosti pro porušení zákona, o němž však Ústavní soud nemůže rozhodovat, neboť k tomu není příslušný. Uvedený podnět měl být adresován ministerstvu spravedlnosti, neboť jediným orgánem příslušným podat stížnost pro porušení zákona dle § 266 a násl. trestního řádu, o níž posléze rozhoduje Nejvyšší soud, je ministr spravedlnosti.
Kromě shora uvedeného Ústavní soud shledal, že i v případě, kdy by považoval podání stěžovatele za ústavní stížnost dle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musel by ji odmítnout jako podanou po lhůtě stanovené zákonem, event. nepřípustnou. Z obsahu podání je zřejmé, že návrh směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 52 T 6/2003 a rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 To 45/2007. Proti oběma citovaným rozhodnutím a usnesení Nejvyššího soudu však stěžovatel podal ústavní stížnost již dne 3. 9. 2008 (
sp. zn. IV. ÚS 2240/08
), která byla dne 11. 3. 2009 jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Vzhledem k důvodu odmítnutí návrhu Ústavní soud nepovažoval za nutné vyrozumívat stěžovatele o jeho nedostatcích a požadovat jejich odstranění.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2009
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj