Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair trial and right to defense in civil proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a plaintiff against civil court rulings in a damages case. The plaintiff argued that the lower courts violated fair trial principles by refusing her evidence requests and relying solely on employer witnesses. The Court found no constitutional violation because the lower courts had sufficient evidence and their factual findings were not in extreme contradiction with the proven facts.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the lower courts' conclusions are not in extreme contradiction with proven facts or when no procedural errors of constitutional relevance are identified.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. Z., zastoupené JUDr. Josefem Zbořilem, advokátem, AK se sídlem Valentova 1732/1, 149 00 Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 9. 2007 čj. 13 C 247/2005-60 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 čj. 55 Co 272/2008-84 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označených rozsudků obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení částky 4 104,50 Kč s příslušenstvím.
Stěžovatelka namítla porušení pravidel spravedlivého procesu, neboť soud I. stupně nepřipustil provedení důkazů jí navržených a svoje rozhodnutí opřel pouze o výpovědi svědků - zaměstnanců žalované strany. Takový postup byl podle stěžovatelky nestandardní, jednostranný a neobjektivní, což vedlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu a nesprávnému právnímu posouzení celé věci.
Z napadených rozsudků připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatelka žalovala obchodní společnost FOKUS optik, a.s., o zaplacení částky 4 104,50 Kč z titulu odpovědnosti za vady při zhotovení brýlí na zakázku. Obvodní soud pro Prahu 8 neshledal žalobu důvodnou. Zamítl ji a stěžovatelce uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 650,- Kč. Na základě provedených důkazů (listinami a výpověďmi stěžovatelky a svědkyň A. P. a E. Š.) a po jejich hodnocení dospěl obvodní soud k závěru, že žalovaná provedla zakázku řádně a dle pokynů stěžovatelky a neodpovídá za to, že přes zhotovené brýle stěžovatelka řádně neviděla a nemohla je používat. Návrhu na výslech oční lékařky MUDr. N. G. a dalších svědků navržených stěžovatelkou soud nevyhověl, neboť usoudil, že ve věci může rozhodnout na základě již provedených důkazů. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě s nalézacím soudem neshledal potřebu doplňovat dokazování s konstatováním, že obvodní soud si opatřil pro své rozhodnutí dostatek důkazů, z nichž správně a úplně zjistil skutkový stav, který správně právně hodnotil.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavně právních námitek stěžovatelky opřených o čl. 36 odst. 1 Listiny spočívala v jejím nesouhlasu s tím, že obecné soudy nepřipustily provedení důkazů, které k prokázání svých tvrzení navrhla, v důsledku čehož dospěly k nesprávnému zjištění skutkového stavu, ze kterého vyvodily nesprávný právní závěr. Ústavní soud však při svém přezkumu nahlíží na každý proces v jeho specifických souvislostech týkajících se zjišťování skutkového stavu, přičemž respektuje, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecného soudu. Procesní postup obecného soudu, jakož i otázky spojené s prováděním a hodnocením důkazů a následně i rozhodování ve věci, je tak třeba považovat za projev výkonu soudní moci nezávislými soudy. Podle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje, které z důkazů navržených účastníky řízení provede. Porušení ústavních kautel tak nelze spatřovat v tom, že soud nevyhoví návrhu účastníka na další dokazování, jestliže z důkazů do té doby provedených lze na skutkový stav posuzované věci bezpečně usoudit.
Rámec, ve kterém obecné soudy vykonávají nezávisle svoji činnost, a obecné podmínky ingerence Ústavního soudu do jejich rozhodování Ústavní soud opakovaně formuluje ve své rozhodovací činnosti tak, že Ústavní soud nepřehodnocuje dokazování provedené obecnými soudy; zasahuje pouze v případě, kdy právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov.
III.ÚS 84/94
, Sb. n. u., sv. 3, str. 257). V judikatuře Ústavního soudu pak lze identifikovat, jaká pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu mají ústavněprávní relevanci a odůvodňují zásah Ústavního soudu. Jsou to jednak případy důkazů neprávem opomenutých, případy důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, jakož i případy svévolného hodnocení důkazů provedených bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického hlediska. Žádné z takových pochybení Ústavní soud v projednávané věci neshledal.
K obsahu práv garantovaných v čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud opakovaně judikoval, že právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ("právo na soud") je součástí širšího základního práva na spravedlivý proces zaručeného v hlavě páté Listiny. Toto základní právo, jehož součástí je mj. i záruka spravedlivého a veřejného projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a je realizováno tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána účastníku řízení možnost předstoupit před soud a předestřít mu svoje tvrzení v rozsahu, v jakém to pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vzneseném návrhu rozhodnout, ale své rozhodnutí také patřičně odůvodnit. Rozsah těchto práv obdobně garantuje i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje jednotlivci právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Pojem spravedlivého soudního řízení je ve smyslu dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu, reflektující v tomto směru i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, po obsahové stránce vykládán tak, že jde především o právo na takové řízení, v němž je oběma jeho stranám zaručeno rovné zacházení, aby jedna vůči druhé nebyla neodůvodněně znevýhodněna. Porušení těchto záruk Ústavní soud v projednávané věci neshledal.
Náhradově nákladový výrok nalézacího soudu opřený o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. respektoval zásadu, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, což je závěr, který je v souladu s požadavkem obecně vyjádřeným Ústavním soudem tak, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku.
Tvrzení stěžovatelky o porušení čl. 40 odst. 2 Listiny nepovažoval Ústavní soud za případné, neboť čl. 40 upravuje základní zásady trestního řízení, přičemž v jeho odstavci druhém je formulován princip presumpce neviny.
Z výše uvedených důvodů tedy Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. května 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu