Constitutional complaint dismissed as filed outside the 60-day statutory time limit for procedural remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint because it was filed after the statutory deadline. The petitioner submitted the complaint on April 20, 2009, while the 60-day period expired on April 6, 2009, following the delivery of the lower court's decision on February 2, 2009. Since the formal condition of timeliness was not met, the court could not examine the alleged violations of fundamental rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be lodged within 60 days of the decision; failure to meet this time limit renders the complaint inadmissible regardless of the merits.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: B.-O. T., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, čj. 7 Ca 310/2008 - 21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 4. 2009, stěžovatel navrhl zrušení výroku o nákladech řízení výše uvedeného rozhodnutí, což doprovodil tvrzením, že tak byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zakotvená v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Závěrem poukázal na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 351/05
, ve kterém právo na přiznání přiměřené náhrady nákladů řízení označuje za součást práva na spravedlivý proces.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jak vyplývá z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta počíná dnem následujícím po doručení rozhodnutí, přičemž za poslední procesní prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní soud ověřil, ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 Ca 310/2008, že napadené usnesení bylo zástupci stěžovatele Mgr. M. Sedlákovi doručeno dne 2. února 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy skončila v pondělí 6. dubna 2009. Pokud tedy stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 20. dubna 2009, učinil tak pozdě.
Protože nebyly splněny základní formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem.
S odkazem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout, jako návrh podaný po lhůtě, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
František Duchoň
soudce Ústavního soudu