Constitutional Court dismisses appeal claiming ineffective witness testimony due to prior illegal police warning.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued that subsequent witness testimonies were invalid because a prior police interview violated procedural rules regarding warnings about perjury. The court held that the overall evidence chain remained reliable and that a partial procedural defect did not warrant overturning the final judgment.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; A partial procedural defect in obtaining witness testimony does not justify overturning a final judgment if the overall evidence chain remains reliable and the applicant's rights were effectively protected throughout the proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Š. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dulíčkem, advokátem se sídlem Velké náměstí 147, 500 03 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2009 sp. zn. 2 To 120/2008 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. prosince 2008 č. j. 1 T 5/2008-664, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci, s tvrzením, že jimi byl dotčen v ústavně zaručeném základním právu na soudní ochranu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To z důvodu, že k vyvození skutkového základu obecné soudy použily rovněž jednak v pořadí třetí a čtvrtý výslech poškozeného provedený v přípravném řízení, a dále jeho výslech provedený v rámci hlavního líčení před nalézacím soudem, ačkoliv v pořadí druhý výslech v přípravném řízení předtím provedený byl realizován v rozporu s obsahem § 102 odst. 1 tr. řádu. V důsledku toho stěžovatel považuje i následující výslechy (poškozeného) za důkazy absolutně neúčinné a proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Se shodně konstruovanou námitkou stěžovatele se vypořádal Vrchní soud v Praze v rámci odůvodnění napadeného rozsudku tak, že se (zčásti) ztotožnil s jeho námitkou; totiž že "pokud byl poškozený po svém dostavení se s matkou na Polici ČR SKVP, odbor obecné kriminality v Hradci Králové, dne 6. 6. 2007 policejnímu orgánem poučen, že v případě změny svědecké výpovědi mu hrozí uložení ústavní výchovy, protože původní svědeckou výpovědí zavinil vzetí obžalovaného Š. B. do vazby (č. l. 170), bylo toto jeho poučení nezákonné, v rozporu s ustanovením § 102 odst. 1 tr. ř. ...". Navzdory tomu dodal, že "podle přesvědčení odvolacího soudu však již nelze při posuzování přípustnosti (účinnosti) svědecké výpovědi jít tak daleko, aby vzhledem k této nezákonnosti byly všechny pozdější svědecké výpovědi považovány za důkaz absolutně neúčinný." Zdůraznil, že ostatní výpovědi proběhly v souladu s trestním řádem, při zachování práva obhajoby, jakož i náležitého poučení. Z hlediska obsahového potom, že nalézací soud v hlavním líčení poškozeného jako svědka vyslechl velmi podrobně, přičemž jeho výpověď je v souladu s jeho původně usvědčujícími výpověďmi, jmenovitě s procesně účinnými výpověďmi z 25. 7. 2007 a 25. 8. 2008.
Z judikatury Ústavního soudu se podává (kupř. usnesení
sp. zn. II. ÚS 359/05
,
IV. ÚS 468/05
,
IV. ÚS 568/05
,
IV. ÚS 679/05
), že každý proces je přirozeně třeba i v uvažovaných specifických souvislostech týkajících se zjišťování skutkového stavu pojímat jako celek (in globo). Tudíž je nezbytné zvažovat i míru relevance některého z pochybení v rámci realizace důkazního procesu, pokud se týče případného promítnutí jeho důsledku do vyvození konečných závěrů v meritu věci. Řečeno poněkud jiným způsobem, ne vždy musí procesní nedostatek realizace důkazního řízení vést ke kasaci ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nedosahuje-li, nahlíženo v kontextu celého procesu, ústavněprávní roviny; tj. zvažováno z pohledu, zda napadené rozhodnutí může v intencích kautel spravedlivého procesu navzdory tomu řádně obstát (srov. kupř. i nález sp. zn. III ÚS 191/06).
V nálezu
sp. zn. I. ÚS 521/06
Ústavní soud v obdobných souvislostech konstatoval, že "Měřítkem rozhodování Ústavního soudu je i intenzita, s níž bylo zasaženo do ústavou zaručených základních práv či svobod stěžovatele. V této souvislosti je třeba uvážit, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k negaci či k nepřiměřenému (a v tom rámci tudíž ústavně neakceptovatelnému) omezení základního práva; takový závěr - přirozeně podle okolností případu - nelze zpravidla vztáhnout k dílčímu zásahu do (trvajících procesních) ústavně zaručených základních práv, a to zejména tehdy, je-li předtím, jakož i následně, jejich realizace v průběhu procesu řádně umožněna."
Uvedené závěry lze dle názoru Ústavního soudu (co do myšlenkového schématu) přiměřeně vztáhnout i na nyní posuzovaný případ stěžovatele, a to zejména při zohlednění uceleného a v odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů dostatečně popsaného důkazního řetězce, sestávajícího z přímého důkazu použitých svědeckých výpovědí poškozeného ve spojení s ostatními nepřímými důkazy.
Proto bylo o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2009
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu