Constitutional Court dismisses appeal due to lack of mandatory lawyer representation in proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by I. M. against a Supreme Court decision that halted proceedings due to the complainant's lack of legal counsel. Although the complainant argued violations of the Constitution and human rights treaties, the Court found that the complainant systematically ignored the statutory requirement for mandatory lawyer representation in Constitutional Court proceedings. Consequently, the Court dismissed the complaint under § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act, noting that repeated warnings had already been issued without effect.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be rejected if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of legal representation by a lawyer, especially after repeated warnings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2009 o ústavní stížnosti I. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008 č. j. 25 Cdo 215/2008-47 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zastaveno dovolací řízení pro absenci zastoupení stěžovatele advokátem, v čemž stěžovatel shledává porušení Ústavy, jakož i článku 6 a článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatel žádá, aby bylo Nejvyššímu soudu uloženo zaplatit stěžovateli "náklady ústavní stížnosti" ve výši 50.000,- Kč.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není.
Stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadou spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti; k odstranění vytýkaných vad však nedošlo (srov. např. usnesení I. ÚS 823/06,
I. ÚS 494/07
,
II. ÚS 493/07
,
III. ÚS 613/07
,
IV. ÚS 631/07
,
III. ÚS 681/07
,
III. ÚS 710/07
,
II. ÚS 1927/07
). Je tedy patrno, že stěžovatel systematicky ignoruje zákonem stanovený požadavek povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na náhradu nákladů řízení sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2009
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj