Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 545/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.545.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding factual findings on a suspended sentence execution. The Court rejects claims of arbitrary judicial reasoning. The Court upholds the lower courts' factual determinations. The Court denies the request for suspension of execution.

Numero d'incarto II.ÚS 545/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a defendant against lower court rulings regarding the execution of a suspended sentence. The defendant argued that factual findings describing his business acumen and language skills were ironic and constituted arbitrary judicial will, violating his right to a fair trial. The Court rejected this, stating the findings were evidence-based and that disagreement with judicial conclusions does not justify a constitutional complaint.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have properly reasoned their decisions based on evidence, and mere disagreement with the outcome does not constitute a violation of the right to a fair trial.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal suspended sentence execution right to fair trial judicial reasoning standard arbitrary will claim evidence-based findings suspension of execution

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
§ 60a odst. 4 tr. zák.
Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo rozhodnuto, že stěžovatel podle § 60a odst. 4 tr. zák. vykoná trest odnětí svobody uložený ve výměře dvou let rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28.
§ 60a odst. 6 tr. zák.
§ 39a odst. 1 písm. a) odst. 3 tr. zák.
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Stížnost stěžovatele, podanou proti rozhodnutí soudu prvního stupně ihned po jeho vyhlášení (kterou stěžovatel blíže neodůvodnil), Městský soud v Praze druhým napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem Čéčova 11, České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 5 To 485/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 5 T 92/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2009, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, která nepovažuje za řádně odůvodněná. Tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Cituje části odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a dovozuje z nich, že soudem uváděná skutková zjištění o tom, že stěžovatel je "vysoce erudovanou osobou, se značnými znalostmi a zkušenostmi v obchodní oblasti, jazykově vybavenou..." nebyla myšlena vážně, ale jde o zjištění ironizující výpověď stěžovatele a přípis Ing. O. K. Uvedené pochybení nenapravil ani odvolací soud. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu vytyčující požadavky na ústavně konformní odůvodnění rozhodnutí a vyslovuje přesvědčení, že soudy učinily nikoli vážně míněná, nýbrž ironizující a žertem myšlená skutková zjištění, a jejich rozhodnutí jsou tak výrazem libovůle. Stěžovatel současně žádá o odložení vykonatelnosti napadených usnesení, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí by mu mohla vzniknout těžko odčinitelná újma.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 5 T 92/2003, bylo zjištěno následující:

Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo rozhodnuto, že stěžovatel podle § 60a odst. 4 tr. zák. vykoná trest odnětí svobody uložený ve výměře dvou let rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 6. 2004 č. j. 5 T 92/2003-480 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005 č. j. 7 To 15/2005-536, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, za současného vyslovení dohledu a povinnosti dle § 60a odst. 3 tr. zák. ve zkušební době podle svých sil uhradit poškozeným způsobené škody (viz výrok I. napadeného usnesení). Výrokem II. byl stěžovatel podle § 60a odst. 6, § 39a odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s dohledem.

Stížnost stěžovatele, podanou proti rozhodnutí soudu prvního stupně ihned po jeho vyhlášení (kterou stěžovatel blíže neodůvodnil), Městský soud v Praze druhým napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.

Oba soudy dospěly na základě učiněných skutkových zjištění ke shodnému závěru, že stěžovatel ve lhůtě podmíněného odkladu výkonu trestu s dohledem nevyhověl uloženým podmínkám uhradit poškozeným dle svých sil škodu, způsobenou trestnými činy a podrobovat se probačnímu dohledu v intencích ustanovení § 26a a § 26b tr. zák.

Po přezkoumání napadených rozhodnutí i obsahu spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí v rovině jednoduchého práva, ale posuzuje toliko soulad takových rozhodnutí s ústavním pořádkem [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní stížnost je postavena na tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadených usnesení, kterou stěžovatel dovozuje z toho, že oba soudy nepřípustně vyšly z "ironizujících a žertem míněných skutkových zjištění" učiněných soudem prvního stupně. Ústavní soud nepovažuje uvedenou námitku za opodstatněnou.

Z odůvodnění obou napadených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, na základě jakých skutečností a důkazů dospěly soudy k závěru, že stěžovatel neplnil podmínky vysloveného dohledu a uloženou povinnost, aby podle svých sil uhradil poškozeným škodu, kterou trestným činem způsobil. Především soud prvního stupně se velmi podrobně zabýval nashromážděnými důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a své hodnotící úvahy ve svém rozhodnutí vyložil. Pro svůj závěr, že stěžovatel podle § 60a odst. 4 tr. z. vykoná trest odnětí svobody, měl dostatek podkladů.

Ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Litoměřice, ze dne 12. 3. 2008 vyplynulo, že s příslušným střediskem byl stěžovatel v kontaktu velmi sporadicky, probačnímu úředníku odmítal poskytnout konkrétní informace o svém zaměstnání a nepředkládal mu ani doklady o náhradě škody. I závěr soudu, že bylo v jeho silách, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil poškozeným daleko větší část způsobené škody (prvnímu poškozenému nezaplatil ze škody ve výši 150.000,-Kč žádnou částku a kontaktu s ním se vyhýbal, druhým poškozeným zaplatil těsně před skončením zkušební doby z celkové škody 350.000,-Kč pouze 20.000,-Kč), je důkazně podložen, a to samotnou výpovědí stěžovatele a zprávou Ing.

O. K. - AGRA ze dne 7. 10. 2008. Především z posledně citované zprávy, která je v souladu s tvrzením stěžovatele o jeho obchodních, akcionářských a dalších aktivitách (mj. vypověděl, že je členem česko-somálské smíšené obchodní komory, kde aktivně působí, v oblasti obchodu s cementem se snaží etablovat na Africkém kontinentu, je akcionářem firmy provádějící revitalizaci a obnovu výroby cementu v Berbeře), soud zjistil, že zastupoval zájmy firmy v obchodní oblasti v českých regionech i v zahraničí (mj. v Moldávii, Ukrajině, Maďarsku, Polsku a Estonsku), neboť má rozsáhlé jazykové znalosti a znalosti prostředí.

Skutková zjištění, která soud z těchto důkazů vyvodil, mj. že stěžovatel je osobou vysoce erudovanou, se značnými znalostmi a zkušenostmi v obchodní oblasti, a jazykově vybavenou, a bylo tedy v jeho silách, možnostech a schopnostech uhradit podstatně větší díl způsobené škody, rozhodně nelze považovat za ironizující či žertem míněná, jak namítá stěžovatel, ale jde o zjištění, která mají oporu v provedených důkazech.

Pokud zjištěné skutečnosti, s nimiž trestní zákon spojuje možnost omezení osobní svobody odsouzeného, vedly soud k rozhodnutí, že stěžovatel podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, nelze v jeho postupu spatřovat prvky libovůle v rozhodování, která by jedině mohla věc posunout do ústavní roviny.

Ani v postupu stížnostního soudu, který zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou, neshledal Ústavní soud žádné pochybení, natož pochybení, které by dosahovalo ústavního rozměru. Stížnostní soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, nebyl tedy povinen tyto závěry znovu opakovat a stačilo, když na ně odkázal. Vzhledem k tomu, že stěžovatel svoji stížnost, podanou ihned po vyhlášení usnesení, nijak neodůvodnil, a neučinil tak ani jeho zástupce, kterého si po tomto vyhlášení zvolil, nemůže nyní stížnostnímu soudu vytýkat, že se jeho věcí nezabýval z pohledu námitek uplatněných až v ústavní stížnosti.

Lze uzavřít, že obecné soudy věc posoudily v rámci své zákonné pravomoci a přijaté závěry řádně a úplně odůvodnily. Právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá jeho představám. Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Ze stejných důvodů Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2009

Stanislav Balík

předseda senátu