Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 980/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.980.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against political party internal procedures as no public authority action.

Numero d'incarto III.ÚS 980/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a lawyer against the internal proceedings of the Czech Social Democratic Party. The petitioner alleged that the party's leadership manipulated the congress to secure a ministerial position and control the police, claiming this violated democratic principles and Article 5 of the Constitution. The court ruled that the complaint was inadmissible because political parties are not public authorities, and their internal organizational activities do not constitute state actions subject to constitutional review under Article 87 of the Constitution.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR: Constitutional complaints are inadmissible against political parties as they are not public authorities and their internal activities do not infringe constitutionally guaranteed rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility political party internal affairs public authority definition actio popularis prohibition Article 87 Constitution democratic principles violation preliminary objection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a domáhá se toho, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že "postupem vedení ČSSD předcházejícím hlasování o důvěře koaliční vládě dne 24.
§ 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
článek 5 Ústavy České republiky
článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
§ 43 odst. 1 písm. c), písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., právně zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem 115 03 Praha 1, Bolzanova 1, směřující proti "zmanipulování a neregulérnímu průběhu 35. sjezdu ČSSD jako součásti přípravy pro vyslovení nedůvěry vládě ČR sněmovnou PČR a obsazení funkce ministra vnitra Českou stranou sociálně demokratickou k ovládnutí Policie ČR" a ve věci "návrhu na postoupení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce", za účasti České strany sociálně demokratické, Praha 1, Hybernská 7, jako účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatel svým podáním, které Ústavní soud obdržel dne 20. 4. 2009, podal ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánů veřejné moci ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a domáhá se toho, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že "postupem vedení ČSSD předcházejícím hlasování o důvěře koaliční vládě dne 24. 3. 2009, kterým byl ve dnech 20. 3. až 22. 3. 2009 nedemokraticky ovlivněn průběh 35. sjezdu ČSSD, včetně voleb orgánů ČSSD, a tak zpochybněna regulérnost průběhu sjezdu, jako součást přípravy pro vyslovení nedůvěry vládě ČR sněmovnou PČR, k prosazení svého zástupce do funkce ministra vnitra, k ovládnutí Policie ČR nedemokraticky zvoleným vedením ČSSD", byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele.

Tvrdí přitom, že tím byla porušena též "základní práva občanů České republiky, a to zejména právo vykonávat svá občanská práva ve státě, jehož politický systém neumožňuje konstituovat orgány státní moci, a tedy i moci výkonné jinak, než na základě respektování základních demokratických principů politickými stranami". Z toho dovozuje, že jsou splněny podmínky pro neodmítnutí ústavní stížnosti, obsažené v ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože prý stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Stěžovatel se domnívá, že jím popsaným postupem České strany sociálně demokratické byl porušen článek 5 Ústavy České republiky, podle nějž politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Posléze stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud věc postoupil "Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku" (míněn je patrně Soudní dvůr Evropských společenství) k rozhodnutí o předběžné otázce, "je-li slučitelné s pravidly stanovenými Radou EU, aby vedení "Politické strany na evropské úrovni", která je v opozici v době, kdy její vláda předsedá EU, nedemokraticky zmanipulovalo průběh svého sjezdu a volby svých orgánů, za účelem svrhnutí vlády předsedající země, konstituované demokratickým postupem".

III. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání návrhu a posouzení jeho odůvodněnosti, musí nejprve zkoumat, zda jsou splněny všechny formální předpoklady a podmínky stanovené v zákoně o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Žádná z těchto podmínek pro podání ústavní stížnosti není v tomto případě splněna, což je zřejmé prima facie. Politická strana není orgánem veřejné moci a proti její politické činnosti nelze postupovat cestou ústavní stížnosti. Článek 87 Ústavy neposkytuje Ústavnímu soudu žádnou kompetenci k tomu, aby formou nálezu zaujímal jakákoli stanoviska k regulérní činnosti politických stran a jejich orgánů. Stěžovatel není oprávněn k tomu, aby takový návrh podával, protože tvrzeným postupem politické strany nebylo zasaženo žádné jeho subjektivní základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Není také možné podávat ústavní stížnost jménem jiné osoby (actio popularis); takové právo nelze dovozovat ani odkazem na ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Za těchto okolností je také další návrh, aby stěžovatelem položená otázka byla předložena Soudnímu dvoru Evropských společenství, zcela nepřípustný.

Obiter dictum Ústavní soud vyslovuje svůj podiv nad tím, že stěžovatel, který sám je právníkem, a který je navíc zastoupen advokátem, projevuje stylem a obsahem svého návrhu naprosté nepochopení institutu ústavní stížnosti a poslání ústavního soudnictví.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se zabýval meritem věci a dále se vyjadřoval k odůvodněnosti podání, Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a návrh nepřípustný odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2009

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj