Constitutional complaint dismissed for being filed late after the 60-day deadline expired.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicants' complaint because it was filed outside the statutory 60-day limitation period. Although the applicants attached a late ruling to suggest timeliness, the court identified the correct final procedural decision as one delivered in October 2008. Consequently, the court ruled that the complaint was inadmissible due to the expiration of the legal deadline.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost podaná po uplynutí lhůty stanovené pro její podání je nepřípustná.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů J. D. a E. M., obou zastoupených JUDr. Janem Jasou, advokátem v Karlových Varech, Jaltská 7, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 337/2004-182 ze dne 21. 12. 2005 a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 11 C 259/99-152 ze dne 25. 5. 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelé proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 337/2004-182 ze dne 21. 12. 2005 a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 11 C 259/99-152 ze dne 25. 5. 2004, protože jimi bylo - podle jejich názoru - zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 72 odst. 3 citovaného zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení § 72 odst. 4 téhož zákona byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
V předmětné věci stěžovatelé napadají rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 337/2004-182 ze dne 21. 12. 2005 a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 11 C 259/99-152 ze dne 25. 5. 2004. Ze spisu sp. zn. 11 C 259/99 vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech vyplývá, že stěžovatelé označené rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2402/2007-231 ze dne 25. září 2008 odmítnuto jako nepřípustné, protože směřovalo proti rozhodnutí, vůči němuž není dovolání přípustné [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. V relevantní části věci totiž odvolací soud rozsudek soudu druhého stupně potvrdil. Přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dána nebyla, neboť odvolatelé konkrétní právní otázku ve smyslu tohoto ustanovení vůbec neformulovali.
Citované usnesení Nejvyššího soudu bylo právnímu zástupci prvního stěžovatele doručeno dne 10. 10. 2008 a druhé stěžovatelce ve stejném datu (č.l. 231 revers) [poznámka: Nejvyšší soud mylně uvádí jako advokáta stěžovatelky JUDr. S., který ukončil advokátní praxi (č.l. 224) a stěžovatelka udělila plnou moc JUDr. Jasovi (čl. 226)]. Od uvedeného data počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, která skončila v úterý 9. 12. 2008. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 23. 1. 2009, tedy po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem.
Stěžovatelé k ústavní stížnosti přiložili - podle jejich označení - "poslední rozhodnutí ve věci, došlé 27. listopadu 2008". Z uvedeného měl Ústavní soud pravděpodobně vyvodit, že ústavní stížnost byla podána včas. Tímto přiloženým rozhodnutím je však rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 61 Co 478/2008 ze dne 22. října 2008, jímž bylo rozhodováno o odvolání stěžovatelů proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 11 C 61/2006-90 ze dne 27. června 2008. Věc vedená u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 61/2006 byla usnesením téhož soudu č. j. 11 C 259/99-205 ze dne 28. března 2006 vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí z původního řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 259/99. Řízení vedené pod sp. zn. 11 C 61/2006 u Okresního soudu v Karlových Varech má proto povahu samostatného řízení a rozhodnutí v něm vydaná nelze považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje v tomto řízení, tedy v této nyní souzené věci (v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 259/99).
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2009
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj