Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1303/07 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1303.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming ineffective legal representation and biased court assignment in criminal trial.

Numero d'incarto IV.ÚS 1303/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint regarding a criminal conviction for fraud. The petitioner argued that an unauthorized individual acted as counsel and the court was improperly assigned, violating rights to defense and impartiality. The court held that it cannot investigate private relationships between clients and lawyers and that the specialized court assignment was based on objective criteria, not arbitrary bias.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not examine the internal relationships between a client and their legal representative, nor does it assess the fairness of court assignments based on objective specialization criteria.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint legal representation impartial court criminal procedure unauthorized counsel specialized court right to defense

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 2 letter a) of the Act on the Constitutional Court
§ 250 paragraph 1, paragraph 3 letter b) of the Criminal Code

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele D. H. S., právně zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem, Příkop 8, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2006 sp. zn. 5 T 39/2006 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2007 sp. zn. 3 To 28/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 22. 5. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2006 sp. zn. 5 T 39/2006 byl stěžovatel uznán vinným spácháním trestného činu podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."). Uvedený rozsudek napadl stěžovatel odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2007 č. j. 3 To 28/2007 zamítnuto.

Dne 28. 10. 2005 si stěžovatel zvolil za obhájce Mgr. Marka Sedláka, který ho zastupoval v průběhu celého přípravného řízení i v řízení před obecnými soudy. Dne 17. 1. 2006 navštívil stěžovatele ve vazební věznici advokátní koncipient Mgr. E. a sdělil mu, že je jeho obhájcem. Dále mu sdělil, že se dohodl s právním zástupcem poškozené, že když podepíše dohodu o náhradě škody, jejíž text přinesl s sebou, bude propuštěn z vazby na svobodu. Vzhledem k tomu, že obžalovaný uvěřil, že Mgr. E. je oprávněn ho obhajovat, kvůli tomu, aby se dostal z vazby, dohodu podepsal. Teprve později stěžovatel zjistil, že Mgr. E. není spolupracovníkem jeho obhájce Mgr. Marka Sedláka. Stěžovatel ve svém návrhu dovozuje spojitost mezi zmocněncem poškozené a Mgr. E., který jednal ve prospěch poškozené. Ze strany Mgr. E. byly vypracovány i další listiny, mimo jiné žádost obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu, kde se doznává ke spáchání trestné činnosti. Stěžovatel nikdy nepodepsal plnou moc, která byla v přípravném řízení doložena Mgr. E. a na základě které tento vystupoval jako jeho obhájce. Tím, že soud I. stupně i odvolací soud připustili, že jako obhájce stěžovatele vystupovala osoba, která k tomu nebyla oprávněna, došlo k porušení práva na právní pomoc v řízení před obecnými soudy a práva hájit se prostřednictvím obhájce. Další pochybení obecných soudů spatřuje stěžovatel též v tom, že věc byla přidělena k projednání JUDr. Barboře Sýkorové, a to mimo stanovený rozvrh rozdělení trestního nápadu. Ve věci tedy rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen.

III. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.

Stěžovatel ve svém návrhu brojí především proti té skutečnosti, že byl v řízení před obecnými soudy zastupován právním zástupcem, který nejednal v jeho prospěch a byl provázaný s právním zástupcem protistrany. K uvedenému nutno poznamenat, že není v moci soudu v průběhu řízení vstupovat do vztahu mezi klientem a jeho právním zástupcem. Při řízení ve věci samé není úkolem soudu rozplétat klubko vztahů mezi účastníky řízení a jejich advokáty, které musí být založeny především na vzájemné důvěře. Soud vystupuje v soudním řízení jako nezávislá a nestranná instituce a zasahování do zmíněného vztahu je tak prakticky nemyslitelné. Z hlediska soudu je podstatná ta skutečnost, že stěžovatel měl v trestním řízení právního zástupce, a to, jakým způsobem právní zástupce hájí práva klienta, mu nepřísluší posuzovat. Má-li stěžovatel za to, že byl jednáním svého obhájce poškozen, může věc řešit v souladu s právními či stavovskými předpisy. V uvedeném případě nelze též odhlížet od skutečnosti, že stěžovatel měl od počátku do konce soudního řízení dalšího právního zástupce Mgr. Marka Sedláka.

Namítá-li stěžovatel, že ve věci nerozhodoval řádně obsazený soud, nutno konstatovat, že přidělení věci senátu specializovanému na trestné činy cizinců samo o sobě nerovnost nezakládá, neboť tento senát projednává případy těch obviněných, kteří shodně naplňují stanovené objektivní kritérium. V tomto případě je jím ta skutečnost, že obviněný je cizinec. Podstatné je, že se nejedná o nahodilé přidělování věci, které by nebylo lze na základě rozvrhu práce předvídat.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu