Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 851/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.851.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses petition for non-legal reasons due to failure to meet formal requirements and lack of specificity.

Numero d'incarto II.ÚS 851/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the petitioner's request to annul previous rulings without a hearing. The petitioner, unrepresented by counsel and having previously filed numerous rejected constitutional complaints, failed to specify the exact legal claims or remedies sought in the current petition. The court rejected the application because it did not satisfy the formal requirements of the Constitutional Court Act and violated the principle of subsidiarity by bypassing standard legal remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; A petition for constitutional review must strictly comply with formal statutory requirements, be substantiated with specific legal claims, and demonstrate that all other legal remedies have been exhausted.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court Act formal requirements subsidiarity principle unrepresented petitioner specific legal claims

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
law no. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v právní věci navrhovatele Š. S., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 6. 4. 2009 se na Ústavní soud obrátil navrhovatel s podáním, v jehož záhlaví uvedl dvanáct různých spisových značek nejmenovaných soudů s tím, že žádá Ústavní soud, aby v uvedených kauzách zrušil veškerá dosavadní protiprávní a nezákonná rozhodnutí, případně, aby sám po důsledném prošetření vydal v uvedených kauzách rozsudek.

Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.

Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Navrhovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu.

Jak Ústavní soud zjistil z lustrace ústavních stížností, podal tento navrhovatel v průběhu doby od 5. 8. 2003, již 23 ústavních stížností. V žádné z nich mu nebylo vyhověno, většina z nich byla buď odmítnuta pro vady návrhu nebo pro neoprávněnost navrhovatele. Navrhovatel byl přitom opakovaně Ústavním soudem poučován, jaké náležitosti má ústavní stížnost splňovat. Z toho vyplývá, že navrhovatel je již dlouho a velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost. Ústavní soud tedy již považuje za nadbytečné navrhovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy Ústavního soudu zjevně nerespektoval.

Z obsahu podání je nad to zřejmé, že námitky navrhovatele jsou vedeny pouze v obecné rovině, přičemž z návrhu ani není jasné, čeho se v uvedených kauzách navrhovatel domáhal a jaké procesních prostředky k obraně svých práv navrhovatel dosud využil.

Ústavní soud připomíná, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je mimo jiné i její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 21. dubna 2009

Stanislav Balík

soudce zpravodaj