Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 939/08 ECLI:CZ:US:2009:4.US.939.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against criminal verdict for lack of extreme factual inconsistency.

Numero d'incarto IV.ÚS 939/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the appellant against the Supreme Court's criminal judgment regarding embezzlement. The appellant argued that the appellate court failed to correct errors identified by the Supreme Court and did not adequately describe the facts of the money transfer. The court ruled that it lacks jurisdiction to review general court decisions unless they are in extreme contradiction with established facts, which it found was not the case here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not exercise general supervisory power over ordinary courts and may only annul decisions found in extreme contradiction with established facts.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction embezzlement criminal trial extreme factual contradiction supervisory power limits constitutional complaint dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 2 letter a of the Act on the Constitutional Court
§ 248 paragraph 1, paragraph 4 of the Criminal Code

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Decision of the Constitutional Court of 20 June 1995, case no. III. ÚS 84/94
Decision of the Constitutional Court of 1 February 1994, case no. III. ÚS 23/93

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. M. B., právně zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Bönischem, Ječná 29a, Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2008 č.j. 1 To 1/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 14. 4. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozsudků obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2007 č. j. 48 T 9/2006-1148 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle ustanovení § 248 odst. 1, odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z.").

Ve svém návrhu stěžovatel především nesouhlasí s postupem vrchního soudu, který neodstranil nedostatky a vady vytknuté Nejvyšším soudem. Doplněné dokazování nepřineslo výsledky opravňující odvolací soud k popisu skutku tak, jak to učinil pod bodem f) výroku o vině. Žádný z provedených důkazů nevyvrátil obhajobu stěžovatele, dle níž nepřevedl finanční částku ve výši 20.000.000,- Kč z bankovního účtu č. XXXXXXX/XXXX obchodní společnosti PROGRES GROUP, a. s., na své dva osobní bankovní účty č. XXXXXX a XXXXXXX vedené bankou Citibank v Budapešti a proto hotovostními výběry z těchto bankovních účtů nemohl zpronevěřit cizí věc.

III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2007 č. j. 5 Tdo 1256/2007-1228 především vyplývá, že Vrchnímu soudu v Olomouci bylo jakožto soudu odvolacímu uloženo, aby se v dalším soudním řízení zaměřil na zjištění a konkretizaci toho, v jaké výši si obviněný přisvojil svěřené peníze v jejich materializované podobě po výběrech hotovosti z obhospodařovaného bankovního účtu likvidované společnosti MCI Holding, a.s., případně zda a v jaké části zůstalo jeho jednání jen pokusem, nebo jestli jde o jiný trestný čin.

Z odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu je zřejmé, že citovaný soud se s výtkami provedenými Nejvyšším soudem řádně vypořádal. V rámci dokazování a konkretizace hotovostních a bezhotovostních dispozic stěžovatele s peněžními prostředky odlišil vrchní soud zcela zřetelně částky hotovostní 9.157.734,- Kč a bezhotovostní 54.962.266,- Kč tak, jak požadoval Nejvyšší soud. Stejně tak se vrchní soud zabýval i samotným převodem částky 20 mil. Kč, přičemž vyšel i z tvrzení samotného stěžovatele, který převod uvedené peněžní částky potvrdil.

Polemizuje-li stěžovatel s hodnocením důkazů provedených obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn. III. ÚS 84/94

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn. III. ÚS 23/93

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu