Constitutional Court dismisses appeal claiming rental occupancy does not reduce property market value for auction. The Court rejects the argument that tenant rights should be ignored in valuation. The Court upholds the lower courts' method of deducting lease value from the property price. The Court finds no violation of fair trial rights or property rights. The Court states the appeal is clearly unfounded and lacks legal merit. The Court confirms the valuation procedure was constitutionally compliant. The Court notes the final auction price remains undetermined by the court. The Court emphasizes the tenant's rights must be respected in valuation. The Court concludes the appeal fails to meet constitutional review standards.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by D. K. against lower court decisions determining the auction price of his property. The complainant argued that the fact the apartment was rented to a tenant paying statutory rent should not negatively affect the market value of the property. The Court rejected this claim, stating that the tenant's right to occupy the property is a significant legal interest that must be accounted for when calculating the property's value for auction purposes. Consequently, the Court found the lower courts' approach of deducting the lease value from the total price to be legally sound and constitutionally compliant.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 336a of the Civil Procedure Code; The tenant's right to occupy a property constitutes a legal defect that must be deducted from the property's market value when determining the base price for judicial auction, ensuring the tenant's rights are respected without violating constitutional guarantees of fair trial or property rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti D. K., zastoupeného JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou se sídlem Údolní 61, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008 sp. zn. 30 Co 406/2008 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 4. 2008 sp. zn. E 410/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel, s odkazem na porušení svých ústavních práv na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a spravedlivé držení majetku dle čl. 11 Listiny, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byla v rámci řízení o výkon rozhodnutí stanovena cena jeho nemovitosti pro účely jejího prodeje v dražbě. Má za to, že skutečnost, že předmětný byt je užíván nájemníkem, který platí nájemné za cenu stanovenou právním předpisem, nemůže být na závadu tržní hodnotě bytu. Poukazuje i na předchozí řízení, které se týkalo daňových kontrol, prováděných vůči němu (jako osobě, která neovládá řádně český jazyk a české zákony) Finančním úřadem ve Slaném, v němž mělo rovněž dojít k porušení jeho práv, neboť při jednotlivých kontrolách nebyl řádně uplatňován zákon o dani z příjmů fyzických osob a zákon týkající se správy daní a poplatků.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Okresní soud v Kladně nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků Finančního úřadu ve Slaném k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.362.624,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí stěžovatele. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 5. 2004. Poté byl ve věci ustanoven znalec k určení obvyklé ceny předmětných nemovitostí a jejich příslušenství, včetně práv a závad s nimi spojených. Znalec stanovil obvyklou cenu nemovitostí částkou 860.000,- Kč a závady váznoucí na bytové jednotce z titulu smlouvy o nájmu uzavřené mezi stěžovatelem a nájemcem na dobu neurčitou ocenil částkou 157.530,- Kč. Okresní soud usnesením napadeným ústavní stížností určil cenu nemovitostí i cenu závad v souladu se závěry znaleckého posudku s tím, že výsledná cena po odečtení ceny závad činí 702.470,- Kč. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze druhým napadeným rozhodnutím tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Postup soudu, pokud vycházel z ceny obvyklé, přihlédl k závadě váznoucí na nemovitostech, která prodejem v dražbě nezanikne, a výslednou cenu určil odečtením ceny závady z ceny obecné, označil za správný. Námitky stěžovatele (obsahově totožné s námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti) shledal neopodstatněné.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli běžné zákonnosti. Proto nemůže provádět dohled nad rozhodovací činností soudů podle standardních kritérií uplatňovaných při přezkumu rozhodnutí v rámci obecného soudnictví. S ohledem na své postavení je oprávněn zasáhnout pouze v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele se způsobem interpretace ustanovení § 336a občanského soudního řádu. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že skutečnost, že předmětná nemovitost je užívána nájemníkem, který platí nájemné dle příslušných cenových předpisů, nemůže být na závadu tržní hodnotě bytu.
Ústavní soud posuzuje výklad jednoduchého práva provedený obecnými soudy pouze tehdy, pokud by aplikace příslušné právní normy byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny. Nic takového nebylo v posuzovaném případě zjištěno.
Odvolací soud, který neshledal v postupu soudu prvního stupně při určení ceny nemovitosti dle ustanovení § 336a o. s. ř. žádnou nezákonnost, své závěry ve svém rozhodnutí logicky, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil. Stěžovateli nelze přisvědčit v tom, že nájem bytu nemůže být na závadu jeho tržní hodnotě zjišťované pro účely prodeje nemovitosti v soudní dražbě. Tato závada jednoznačně hodnotu prodávané nemovitosti snižuje. Nájemní právo k bytu je totiž pro svůj charakter z hlediska celospolečenských zájmů natolik důležitý institut, že je nutné účinky ze zákona zajistit, aby trval nadále bez ohledu na změnu vlastníka nemovitosti. Nájemní právo k bytu proto vydražitel musí převzít ze zákona. K hodnotě této závady se přihlíží již při určení výsledné ceny potud, že částka na ni připadající se vždy odečte od ceny nemovitosti a jejího příslušenství.
Proti výkladu dotčeného ustanovení § 336a o. s. ř. způsobem, který provedly obecné soudy, nemá Ústavní soud žádné výhrady a označuje jej za ústavně konformní. Pokud se týká výsledné ceny nemovitosti, kterou soud určil po odečtení zjištěné závady částkou 702.470,- Kč, nejedná se o cenu, za kterou bude nemovitost prodána v dražbě (jak se zřejmě mylně domnívá stěžovatel), ale jde o stanovení podkladu pro nejnižší podání podle § 336e odst. 1 o. s. ř. Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, jedině výsledek dražby může odpovědět na otázku, jakou má nemovitost hodnotu, za niž může být obecně prodána. Za daného stavu není Ústavní soud oprávněn závěry obecných soudů přezkoumávat.
Pokud stěžovatel v závěru své ústavní stížnosti napadá samotné daňové řízení, tyto námitky měl uplatnit již v nalézacím řízení, popř. v ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, která se stala podkladem pro nařízení výkonu. Ve fázi řízení o určení ceny nemovitosti, která nastupuje po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, již není místo ke zpochybnění rozhodnutí, která k nařízení výkonu vedla.
Právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolává, garantuje právo na to, aby příslušný soud rozhodl o právu či povinnosti stanoveným způsobem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s procesními předpisy, za současného respektování práv na soudní a jinou právní ochranu dle dalších ustanovení hlavy páté Listiny. V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy rozhodly s těmito kautelami v rozporu.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2009
Stanislav Balík
předseda senátu