Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fees for damages claims against state actions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two individuals against lower court rulings imposing court fees. The applicants argued that their damages claim, based on illegal state actions regarding property ownership, should be exempt from fees under the Court Fees Act. The Court found no violation of constitutional rights because the lower courts correctly determined the loss of ownership resulted from the realization of state property rights, not from an illegal exercise of state power. Consequently, the fee assessment was deemed substantively correct and the complaint was dismissed as clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o soudních poplatcích; Listina základních práv a svobod: The Constitutional Court holds that court fees apply to damages claims where the loss of property rights stems from the realization of state property rights rather than an illegal exercise of state power, thus not exempting the claim from fees.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 9. dubna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelů 1) Ing. V. V. a 2) B. V., obou zastoupených JUDr. Václavem Blovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2009 č. j. 30 Co 5/2009-47 a Obvodního soudu pro Prahu I ze dne 16. 10. 2008 č. j. 23 C 120/2007-27, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž jim byla uložena povinnost zaplatit z návrhu na náhradu škody, uplatněné podle zákona č. 58/1969 Sb. ve výši 4.000.000,- Kč s přísl., soudní poplatek. Vyslovili přesvědčení, že jim byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím při výkonu veřejné moci a při této právní kvalifikaci uplatněného nároku je řízení ze zákona od poplatku osvobozeno. Uvedli, že jim byla řádně sepsanou a Státním notářstvím registrovanou smlouvou ze dne 22. 10. 1991 bývalou Českou a Slovenskou federativní republikou prodána ideální 1/4 nemovitostí, přičemž v tomto rozsahu získali podíl i od manželů H., kteří jej rovněž od státu koupili. O takto nabyté ideální polovině nemovitostí bylo následně soudem zjištěno, že nenáležela bývalé České a Slovenské federativní republice, která ji prodávala s tím, že je vlastníkem, nýbrž že náležela do pozůstalosti po O. H., zemřelém v Rakousku dne 8. 3. 1989, a to závětní dědičce, jejíž nabytí dědictví a tedy vlastnictví k id. polovině předmětných nemovitostí bylo soudem potvrzeno. Dle stěžovatelů k celé situaci došlo pro nesprávný úřední postup státních orgánů, pro který byla bývalá Česká a Slovenská federativní republika zapsána jako vlastník podílu na převáděných nemovitostech, s nímž pak stát nakládal a tak zavinil vznik jejich škody poté, co o nabytý podíl přišli. Pro uvedené považují usnesení soudu za rozhodnutí, jež je v rozporu se zákonem o soudních poplatcích i s jejich právy, zakotvenými v čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud vyložil důvody, pro které žalobou uplatněný nárok, označený žalobci jako nárok na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, s ohledem na skutkové vylíčení nutno posoudit po právní stránce jinak, když ke "ztrátě" vlastnického práva žalobců k polovině nemovitostí došlo po postupu při realizaci vlastnického práva státu a nikoliv při výkonu jeho státní moci. Proto pak opodstatněně, s poukazem na § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 a na § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 549/1991 Sb., rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl stěžovatelům vyměřen soudní poplatek z podané žaloby ve výši 119.580,- Kč, jako věcně správné potvrdil. Na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh brojící proti usnesení soudu I. stupně pak jako nepřípustný [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) a § 72 odst. 3 a 6 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu