Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory legal representation and procedural defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul an enforcement order against a limited liability company. The applicant filed the complaint without a lawyer, violating the mandatory representation requirement, and had previously submitted 23 similar complaints that were all rejected for the same defect. The court dismissed the case because the applicant ignored prior warnings and failed to demonstrate that constitutional remedies were exhausted before seeking judicial review.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu § 43 odst. 1 písm. a); Constitutional complaints require mandatory legal representation and must be filed as a last resort after exhausting ordinary remedies.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. K., o návrhu proti exekučnímu příkazu Mgr. Františka Gajdoše ze dne 2. 3. 2009 sp. zn. 60 Ex 175/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 3. 2009, se navrhovatel jednak domáhá zrušení exekuce proti povinné společnosti TARUS, s. r. o., se sídlem v Třinci, Jablunkovská 739, vedené formou postižení podílu povinného J. K., jako jediného společníka a jednatele společnosti, a současně Ústavní soud žádá o nařízení řádného soudního jednání u soudu.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.
Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Navrhovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu.
Jak Ústavní soud zjistil z lustrace ústavních stížností, podal tento navrhovatel v průběhu doby od 16. 8. 2004, již 23 ústavních stížností. V žádné z nich mu nebylo vyhověno, většina z nich byla buď odložena nebo odmítnuta pro vady návrhu spočívající v absenci povinného právního zastoupení před Ústavním soudem. Navrhovatel byl přitom opakovaně Ústavním soudem poučován, jaké náležitosti má ústavní stížnost splňovat. Z toho vyplývá, že stěžovatel je již dlouho a velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost. Ústavní soud tedy již považuje za nadbytečné navrhovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy Ústavního soudu zjevně nerespektoval.
Z obsahu podání je nad to zřejmé, že námitky navrhovatele jsou vedeny pouze v obecné rovině, přičemž z návrhu ani nevyplývá, jaké procesní prostředky k obraně svých práv navrhovatel dosud využil.
Ústavní soud připomíná, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je mimo jiné i její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 25. března 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj