Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding lack of fair trial and insufficient reasoning in civil judgments.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging lower court rulings on fair trial grounds. The applicant argued that the courts failed to adequately explain their decisions, yet the Court found the complaints to be mere polemics lacking substantive legal argumentation. Consequently, the Court determined no constitutional violation occurred and dismissed the appeal without a hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court; List of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 36: A constitutional complaint is inadmissible if it constitutes a mere polemic against the general court's conclusions or lacks sufficient constitutional legal argumentation to establish grounds for cassation.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Brně, Údolní 5, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 280/2007-105 ze dne 14. listopadu 2008 a proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 12 C 102/2005-78 ze dne 2. března 2007 ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 12 C 102/2005-86 ze dne 27. dubna 2007 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou č. j. 12 C 102/2005-78 ze dne 2. března 2007 ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 12 C 102/2005-86 ze dne 27. dubna 2007 uložil žalovanému T. O. (dále jen "žalovaný") zaplatit stěžovateli coby žalobci částku 1.446,- Kč (výrok I.), žalobu co do částky 2.109,- Kč zamítl (výrok II.), uložil stěžovali nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8.056,- Kč (výrok III.), uložil stěžovateli nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou náklady řízení ve výši 3.000,- Kč (výrok IV.), uložil žalovanému zaplatit stěžovateli 1,5% úrok z prodlení z částky 1.446,- Kč od 21. 4. 2005 do zaplacení (výrok V.) a žalobu co do 1,5% úroku z prodlení z částky 7.215,30 Kč od 11. 4. 2005 do 20. 4. 2005 a z částky 5.769,30 Kč od 21. 4. 2005 do zaplacení zamítl (výrok VI.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 17 Co 280/2007-105 ze dne 14. listopadu 2008 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III., IV., a Vl. potvrdil (výrok I.), odvolání stěžovatele do výroku V. odmítl (výrok II.) a uložil stěžovateli nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 9.546,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Důvody, pro které obecné soudy rozhodly výroky, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, v odůvodnění rozhodnutí v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli k nim dalšího dodávat, na tyto odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.
Ústavní stížnost je navíc pouhou polemikou se závěry obecného soudu, v podstatné části směřuje proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a stěžovatel v ní nepřináší téměř žádnou ústavněprávní argumentaci. S odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu nezbývá než konstatovat, že též z těchto důvodů stěžovatelovy námitky důvod ke kasaci v záhlaví citovaných rozhodnutí založit nemohly.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu