Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 149/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.149.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding state reimbursement of litigation costs under specific regulations.

Numero d'incarto II.ÚS 149/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GE Money Multiservis against a regional court ruling ordering her to pay state litigation costs. The applicant argued that the court incorrectly applied regulations on litigation costs instead of the attorney's tariff because the state effectively acted as her client due to the appointment of a lawyer as a guardian ad litem. The court held that while the attorney's fee is part of litigation costs, the specific regulation governing state reimbursement applies when the court orders one party to pay costs to the state, distinguishing this from the calculation of the attorney's fee owed by the client.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 1 odst. 2 větu prvou advokátního tarifu; § 151 odst. 2 věty první o. s. ř.: When a court orders a party to reimburse state litigation costs, the attorney's fee is determined by the specific regulation on litigation costs, not the attorney's tariff, as these are distinct legal institutions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs reimbursement attorney fee calculation state as client legal aid regulations

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 1 odst. 2 větu prvou advokátního tarifu
§ 151 odst. 2 věty první o. s. ř.
§ 1 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal stěžovatelkou tvrzený zásah do jejího základního práva, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GE Money Multiservis, a. s., se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, právně zastoupené JUDr. Vladislavem Cilínkem, advokátem se sídlem Lindnerova 2, Praha 2, proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2008 č. j. 25 Co 184, 185/2008-122, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (jeho výroku III.). Domnívá se, že jím bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o lidských práv a základních svobod.

Výrokem III. napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud k odvolání stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, že stěžovatelka coby žalobce je povinna nahradit státu náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů ve výši 21 670,- Kč.

Stěžovatelka nesouhlasí s postupem krajského soudu stran aplikace vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která dle jejího názoru na její situaci nedopadá. Správně měla být dle stěžovatelky aplikována vyhláška č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"). Stěžovatelka uvádí, že v tomto případě byl vedlejšímu účastníkovi ustanoven zástupcem opatrovník z řad advokátů z důvodu jeho neznámého pobytu, tedy hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát. Stát se v takovém případě de facto ocitá v roli advokátova klienta, a tudíž i jejich vzájemný vztah je nutno posuzovat podle příslušných ustanovení advokátního tarifu, což je i výslovně uvedeno (s odkazem na § l odst. 2 větu prvou advokátního tarifu) v § 1 odst. 3 advokátního tarifu, protože vyhláška č. j 484/2000 Sb., jakožto zvláštní právní předpis, odměnu ustanovenému advokátu neurčuje. Stěžovatelka tvrdí, že ustanovenému advokátu proto přísluší odměna vypočtená dle příslušných ustanovení podle advokátního tarifu a jiný postup v takovém případě nelze považovat za správný a spravedlivý.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Shodnou problematiku řešil např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. IV. ÚS 763/05

či usnesení

sp. zn. IV. ÚS 636/06

, v nichž Ústavní soud vyložil, že je třeba si předně uvědomit, že odměna advokáta v soudním řízení a náhrada nákladů řízení jsou dva odlišné právní instituty. To však stěžovatelka v ústavní stížnosti nereflektuje (ačkoli jí nález

sp. zn. IV. ÚS 763/05

byl znám, neboť jej sama v ústavní stížnosti cituje). Odměna advokáta (za poskytnutí právních služeb) jako jedna ze složek nákladů řízení může být smluvní nebo mimosmluvní. Pokud se odměna advokáta neřídí jeho smlouvou s klientem, řídí se ustanovením advokátního tarifu (§ 1 odst. 1 advokátního tarifu). Potud se lze ztotožnit s argumentací stěžovatelky. Nicméně, na druhé straně, pokud soud v civilním řízení přiznává advokátovu klientovi jako účastníku řízení právo na náhradu nákladů proti jinému účastníku řízení, což byl případ dané věci (naopak napadeným výrokem nebylo rozhodováno o odměně advokáta, kterou mu je povinen zaplatit stát), soud stanovuje výši odměny advokáta zásadně podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. - podle § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (podobně i ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.).

Druhý senát Ústavního soudu nemá důvod, aby se od názoru prezentovaného v citovaném nálezu (a usnesení) odchyloval. Pakliže tedy nesouhlas stěžovatelky s napadeným výrokem rozsudku krajského soudu spočíval jen v tom, že obecný soud rozhodoval o povinnosti nahradit stěžovatelce náklady řízení státu podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., nelze jí přisvědčit. Na rozporovaném postupu krajského soudu tudíž nelze shledávat ničeho rozporného s ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal stěžovatelkou tvrzený zásah do jejího základního práva, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2009

Stanislav Balík

předseda senátu