Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil property dispute over land purchase price validity.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a claimant against lower court rulings in a property dispute. The claimant argued that the courts violated her constitutional rights and fair trial guarantees by upholding a judgment requiring her to pay a specific land purchase price. The court found the complaint unfounded because the lower courts' decisions were consistent with established precedent and did not arbitrarily apply law or violate fundamental rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court's jurisdiction is limited to protecting constitutional rights, not reviewing the correctness of ordinary court decisions based on non-constitutional law, and it dismisses complaints where lower courts' rulings align with established jurisprudence.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. ledna 2007 č. j. 20 C 13/2006-40, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 6. února 2008 č. j. 59 Co 268/2007-101 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008 č. j. 28 Cdo 2329/2008-128, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. ledna 2009, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jejích práv garantovaných čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 20 C 13/2006 Ústavní soud zjistil, že Jednota, spotřební družstvo ve Zlíně (dále jen "vedlejší účastník řízení"), se žalobou podanou dne 9. ledna 2006 domáhal po stěžovatelce vrácení kupní ceny ve výši 3 162 720,- Kč s přísl. z titulu neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi vedlejším účastníkem a stěžovatelkou o převodu v žalobě specifikovaných pozemků v k. ú. Zlín. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 25. ledna 2007 č. j. 20 C 13/2006-40 uložil stěžovatelce povinnost žalovanou částku s příslušenstvím zaplatit. Na základě odvolání podaného stěžovatelkou Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 6. února 2008 č. j. 59 Co 268/2007-101 rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Nejvyšší soud pak stěžovatelkou podané dovolání odmítl usnesením ze dne 30. října 2008 č. j. 28 Cdo 2329/2008-128 jako nepřípustné.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala průběh řízení před obecnými soudy a svoji argumentaci, která byla podložena obdobnými argumenty, jako v opravných prostředcích uplatněných v průběhu řízení před obecnými soudy, vedla polemikou s rozhodovacími důvody, ke kterým obecné soudy v průběhu soudního řízení dospěly.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "podústavního" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.
Ústavní soud dospěl k závěru, že s tvrzením stěžovatelky, dle něhož obecné soudy interpretovaly relevantní rámec podústavního práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejími shora označenými ústavně zaručenými základními právy, nelze souhlasit. Konsekvence, jež vyvodily z nálezu Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 2/02
, jsou totiž naprosto adekvátní. Pro obecnou dostupnost uvedeného nálezu, s nímž jsou rozhodovací důvody napadených rozhodnutí ve shodě, postačí na jeho obsah odkázat.
V návaznosti na to, že námitky stěžovatelky byly předmětem posouzení Ústavního soudu v řadě rozhodnutí (kupř. ve věci
sp. zn. II. ÚS 755/06
,
sp. zn. III. ÚS 1952/08
a
sp. zn. II. ÚS 2194/08
in http://nalus.usoud.cz.), v níž byla stěžovatelka účastníkem řízení a která jsou stěžovatelce známa, v nynějším případě rozhodující čtvrtý senát Ústavního soudu k žádnému odchylnému názoru, než který byl vyjádřen v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 2/02
nedospěl a proto odkazuje na odůvodnění výše uvedených usnesení, s jejichž obsahem se ztotožňuje. Předmětný pozemek vedlejší účastník řízení nabyl ex lege a z toho důvodu, mají-li být v těchto intencích pojaté úvahy konzistentní, i žalobě bylo následně vyhověno zcela důvodně.
Ústavní soud připomíná, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy stejně jako hlava pátá Listiny konkrétně nic neuvádí o tom, jak má být ta která věc posuzována, resp. jak mají být v řízení shromážděné důkazy posuzovány obecnými soudy. Zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatelka mylně domnívá, právo na projednání věci v souladu s právním názorem některé strany.
Právní názor, který obecné soudy zaujaly v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (čl. 81, čl. 82 Ústavy), má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a argumentace stěžovatelky při polemice s jejich právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Lze tedy uzavřít, že napadenými rozhodnutími obecných soudů ke stěžovatelkou tvrzenému zásahu do základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky nedošlo.
K namítanému porušení čl. 90 Ústavy, který obecně soudům ukládá povinnost zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům, Ústavní soud již nejednou judikoval, že citované ustanovení přímo negarantuje základní práva a svobody, neboť v podstatě upravuje jen principy činnosti soudů, byť s právem na spravedlivý proces (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), jehož porušení však nebylo shledáno, významně souvisí.
Pro uvedené shledal Ústavní soud ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou a proto ji podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu