Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2905/08 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2905.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint regarding Supreme Court's inadmissibility ruling on appeal procedure.

Numero d'incarto IV.ÚS 2905/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a claimant against the Supreme Court's decision to dismiss an appeal. The claimant argued that the Supreme Court improperly excluded a new medical report as evidence for reopening the proceedings, violating fair trial rights. The Court ruled that it lacks jurisdiction to review the substantive assessment of admissibility conditions by the Supreme Court and found the Supreme Court's reasoning sufficient.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review the substantive assessment of appeal admissibility conditions by lower courts and dismisses complaints where the lower court's reasoning is legally sufficient.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility of appeal fair trial rights medical evidence reopening proceedings jurisdiction limits Supreme Court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti E. F., zastoupeného Mgr. Michalem Janíkem, advokátem, AK se sídlem v Příbrami, Dlouhá 141, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 čj. 21 Cdo 3530/2007-85 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 25. 11. 2008 se E. F. (dále též "stěžovatel", případně "žalobce") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané v řízení o žalobě na obnovu řízení.

II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Žalobce se v řízení před obecnými soudy domáhal odškodnění nemoci z povolání.

Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2004 čj. 14 C 138/2001-135 Okresní soud v Příbrami (dále jen "nalézací soud") žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Dne 30. 11. 2004 Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobce rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 10. 5. 2004 potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalobce se následně domáhal obnovy řízení s tvrzením, že lékařská zpráva doc. MUDr. E. H., CSc., ze dne 5. 10. 2005 je novou skutečností a důkazem, který bez své viny nemohl použít v původním řízení a který by mohl přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Dne 27. 9. 2006 nalézací soud zamítl žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 14 C 138/2001 a rozhodl o nákladech řízení.

Po zrušení rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 27. 9. 2006 odvolacím soudem rozhodnutím ze dne 29. 11. 2006 nalézací soud znovu dne 18. 1. 2007 žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud k odvolání žalobce dne 18. 4. 2007 rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 18. 1. 2007 potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 4. 2007 podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovodil z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za zásadní považoval zejména "otázku, zda lze k prokázání důvodu obnovy řízení použít jako listinný důkaz odborné vyjádření zpracované týmž znalcem, jehož znalecký posudek byl použit v původním řízení".

Nejvyšší soud (dále též jen "dovolací soud") dovolání žalobce dne 2. 9. 2008 odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že z důvodu žalobcem nastolené otázky nemůže mít napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, a to již proto, že odvolací soud věc z tohoto pohledu, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, neposuzoval. Dovolání proto shledal nepřípustným.

III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 2. 9. 2008 byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zaručující základní právo domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Nesouhlasil s posouzením lékařské zprávy doc. MUDr. E. H., CSc. ze dne 5. 10. 2005 jako důkazu nezpůsobilého k povolení obnovy řízení.

V odmítnutí dovolání spatřoval porušení základního práva na řádný a spravedlivý proces.

IV. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces, v jeho rámci pak práva na přístup k dovolacímu soudu nesprávným posouzením podmínek projednatelnosti dovolání Nejvyšším soudem.

Stěžovatel se fakticky domáhal toho, aby Ústavní soud přezkoumal závěry Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání a dospěl k jinému, pro stěžovatele příznivějšímu, závěru. Taková funkce však Ústavnímu soudu nepřísluší. Ze samotné skutečnosti, že Nejvyšší soud podmínky přípustnosti dovolání posoudil jinak než stěžovatel, nelze bez dalšího učinit závěr o zásahu do jeho základních práv.

K nesouhlasu stěžovatele s posouzením lékařské zprávy doc. MUDr. E. H., CSc., ze dne 5. 10. 2005 jako důkazu nezpůsobilého k povolení obnovy řízení Ústavní soud uvádí, že s touto otázku se dovolací soud ve svém rozhodnutí na str. 5. a 6. dostatečně vypořádal. Nejen v tomto směru splňuje odůvodnění stěžovaného usnesení dovolacího soudu všechny zákonné i ústavní požadavky na vyložení důvodů soudního rozhodnutí kladené. Ústavní soud proto může, nemaje potřebu jakkoliv opakovat či rozvíjet myšlenky v napadeném rozhodnutí přesvědčivě vysvětlené, na odůvodnění tohoto rozhodnutí odkázat.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu