Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to pending appeal proceedings under subsidiarity principle.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint as inadmissible because an ordinary appeal was still pending. The applicant argued violations of fundamental rights, but the court found that the subsidiarity principle requires exhausting all available legal remedies first. Since the appeal had not yet been decided, the court declined to intervene to avoid unnecessary interference with the regular judicial process.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law, including pending ordinary appeals, unless the appeal itself is deemed inadmissible by the deciding organ.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem v Pardubicích, 17. listopadu 623, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 4. 2007 č. j. 11 C 693/2002-226 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2008 č. j. 24 Co 15/2008-276, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 30. 8. 2008 (doručenou dne 2. 9. 2008), resp. ze dne 13. 11. 2008, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozsudků obecných soudů. Namítal porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 dodatkového Protokolu č. 1 k této Úmluvě.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Dle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z interpretace dvou výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu vyplývá následující. U mimořádného opravného prostředku (jímž je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost).
V dané věci Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Kolíně zjistil, že stěžovatel podal proti odvolacímu rozhodnutí dne 2. 9. 2008 dovolání a spis bude v dohledné době předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí.
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel podal proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu dovolání i ústavní stížnost a probíhají tak paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatel může domáhat ochrany svých práv.
S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti k ostatním procesním prostředkům (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jakož i vzhledem k zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, postupoval Ústavní soud dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost.
Pokud stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na přípustnost ústavní stížnosti dle § 75 odst. 1, části věty za středníkem, zákona o Ústavním soudu s tím, že toto ustanovení dopadá evidentně na dovolání podané dle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, Ústavní soud podotýká, že § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je třeba interpretovat také ve spojení s § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (viz výše).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu