Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 186/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.186.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as grounds were not raised against the specific lower court decision.

Numero d'incarto IV.ÚS 186/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by RH leas., s.r.o. against rulings from the Supreme Court and the Regional Court in Olomouc. The applicant argued that courts failed to address claims regarding undelivered mail and dismissed late appeals, violating constitutional rights. The Court determined these arguments were inadmissible because they should have been raised in a separate constitutional complaint against the specific Supreme Court decision of July 18, 2005, rather than in the current appeal.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústava ČR čl. 36, 37: Constitutional complaints must be filed against the specific decision violating rights; arguments raised in a different procedural context or against the wrong decision are inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility wrong decision procedural exhaustion inadmissible grounds constitutional rights Czech Republic

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 Listiny základních práv a svobod
36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky RH leas., s.r.o., se sídlem Bruntál, Třída práce 1710/15, zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem Opava, Dolní náměstí 117/3, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 4706/2007-68 ze dne 13. listopadu 2008 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 214/2006-50 ze dne 214/2006-50 ze dne 24. května 2007 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveného v čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisů Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 25 Cm 355/99 a sp. zn. 22 Cm 12/2005 Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě pro zmatečnost podané stěžovatelkou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 155/2005-176 ze dne 18. července 2005 Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 22 Cm 12/2005-25 ze dne 28. února 2006 rozhodl, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 155/2005-176 ze dne 18. července 2005 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 Cm 355/99-169 ze dne 21. dubna 2005 se zrušují. K odvolání žalobce DIAMO, státní podnik (dále jen "žalobce") Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 5 Cmo 214/2006-50 ze dne 24. května 2007 usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Cm 12/2005-25 ze dne 28. února 2006 změnil tak, že žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 155/2005-176 ze dne 18. července 2005 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 Cm 355/99-169 ze dne 21. dubna 2005 se zamítá, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před Krajským soudem v Ostravě a stěžovatelku zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2384,- Kč. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a s výhradou uvedenou níže též obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Důvody, pro které obecné soudy napadenými rozhodnutími rozhodly výroky, s nimiž stěžovatelka nesouhlasí, v odůvodnění těchto rozhodnutí v dostatečném rozsahu a naprosto přehledně a srozumitelně vysvětlují. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli k nim dalšího dodávat, na tyto odkazuje.

Jedinou část odůvodnění ústavní stížnosti, kterou považuje Ústavní soud za vhodné nepominout, činí námitka stěžovatelky, že obecné soudy se odmítly zabývat tvrzením stěžovatelky o nedoručení zásilek způsobené pochybením soudů a dovolání odmítly jako opožděně podané, čímž neposkytly stěžovatelce ochranu jejích ústavně zaručených práv..., přičemž v této souvislosti je stěžovatelkou odkazováno na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 394/05. Ústavní soud k tomuto konstatuje, že ve vztahu ke v záhlaví citovaným rozhodnutím se jedná o námitky nedůvodné a odkaz nepřípadný. Pokud se stěžovatelka domnívala, že tato její práva byla porušena, mohla tytéž námitky uplatnit v ústavní stížnosti, kterou bylo možno podat (byla přípustná) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 155/2005-176 ze dne 18. července 2005. To však stěžovatelka neučinila, a (namísto ústavní stížnosti) proti tomuto usnesení podala žalobu pro zmatečnost, která však, jak naprosto správně rozhodly obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími, nebyla přípustná.

Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry obecného soudu, takže stěžovatelčiny námitky důvod ke kasaci v záhlaví citovaných rozhodnutí založit nemohly.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu