Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 267/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.267.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory legal representation and substantive constitutional arguments.

Numero d'incarto I.ÚS 267/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a Supreme Court decision. The applicant failed to remove formal and substantive defects, specifically the absence of mandatory legal representation and a lack of constitutional argumentation regarding fundamental rights. The court rejected the request for free legal aid from the Bar Association because the applicant did not provide proof of the rejection of his request within the statutory deadline.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: The state must ensure mandatory legal representation for proceedings before the Constitutional Court, and failure to comply with this statutory requirement results in the dismissal of the complaint.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory legal representation Constitutional Court procedure constitutional argumentation requirement free legal aid rejection dismissal of constitutional complaint Bar Association decision procedural defects

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
20: „povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (zák.
§ 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítnout.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 4. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti K. F., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008 č. j. 25 Cdo 4380/2008-228, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 4. 2. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 2. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stěžovatel zároveň s tím požádal Ústavní soud o ustanovení právního zástupce.

Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (stěžovatel nebyl právně zastoupen dle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) a v podání rovněž absentovala ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele), byl stěžovatel přípisem ze dne 9. 2.2009 vyzván k jejich odstranění, a to ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení této výzvy Ústavního soudu s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude jeho návrh odmítnut. Zároveň byl stěžovatel poučen o možnosti obrátit se s žádostí o určení právního zástupce na Českou advokátní komoru, neboť dle ustálené judikatury neustanovuje Ústavní soud právního zástupce. Stěžovatel byl dále požádán o zaslání rozhodnutí České advokátní komory o případném neurčení tohoto zástupce.

Stěžovateli byla shora citovaná výzva doručena dne 11. 2. 2009. Dne 16. 2. 2009 podal stěžovatel k poštovní přepravě doplňující podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 17. 2. 2009. V něm stěžovatel Ústavnímu soudu oznamoval, že se již před více než dvěma týdny (tedy více než měsíc po obdržení napadeného rozhodnutí!) obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení právního zástupce, doposud však bez odpovědi. Dále své doplnění ústavní stížnosti omezil stěžovatel jen na konstatování o průtazích v dále nespecifikovaném řízení, přičemž Ústavnímu soudu nepředložil jakoukoli argumentaci vztahující se k napadenému rozhodnutí. Stěžovatel své podání uzavřel tím, že požádal Ústavní soud o vydání rozhodnutí, které „by mohl přiložit ke své stížnosti k ES ve Štrasburku.“

Výše zmíněným podáním, ani jiným učiněným v Ústavním soudem stanovené lhůtě, stěžovatel vady ústavní stížnosti, spočívající v absenci ústavněprávní argumentace a povinného právního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neodstranil.

Soudce zpravodaj, vědom si nesystémovosti, rizik a dlouhodobé neudržitelnosti stavu, kdy poskytování právní pomoci ve smyslu ust. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod pro řízení před Ústavním soudem je „přeneseno,“ za dosavadní kritizovatelné neexistence zákona o bezplatné právní pomoci, na samosprávnou profesní organizaci - Českou advokátní komoru, vyzval stěžovatele, aby doložil rozhodnutí, kterým byla případně zamítnuta žádost stěžovatele o určení právního zástupce. Stěžovatel se, jak je uvedeno výše, omezil pouze na konstatování, že toto rozhodnutí doposud nemá, přičemž tak učinil v samém začátku Ústavním soudem stanovené lhůty (20 denní lhůta začala běžet dne 12. 2. 2009, stěžovatel podal vyjádření k poštovní přepravě dne 16. 2. 2009). Nutno dodat, že sama Česká advokátní komora uvádí (http://www.cak.cz/images/prilohy_-_word/Prav_pomoc_nemajetnym.doc), že o žádostech o určení právního zástupce rozhoduje „maximálně do jednoho týdne,“ tedy stěžovatel měl dostatek času, aby rozhodnutí Ústavnímu soudu zaslal. Za této situace, tedy kdy stěžovatel neposkytl řádnou součinnost, nezbylo soudci zpravodaji než se v předmětné věci přiklonit k ustálené judikatuře Ústavního soudu, vyjádřené např. v usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 296/97

[Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10, usnesení č. 20: „povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii), byť by tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.). Je totiž věcí státu, a nikoli subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemovitým žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno.“] a bezpodmínečně trvat na povinném právním zastoupení stěžovatele v řízení před Ústavním soudem.

V případě stěžovatele nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že již v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, mu, vzhledem k faktu, že byl v minulosti již několikrát účastníkem řízení před Ústavním soudem (řízení vedená pod

sp. zn. IV. ÚS 740/06

,

III. ÚS 909/06

,

I. ÚS 1310/08

a další), musela být a dle jeho vyjádření i byla známa jednak skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, a dále i možnost zajistit si právní zastoupení v případě, že nemá prostředky na hrazení nákladů právního zastoupení, cestou určení advokáta Českou advokátní komoru (§ 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).

Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2009

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj