Constitutional Court dismisses appeal against civil court rulings on property rights and fair process claims.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Z. P. against final civil court judgments regarding a donation dispute. The applicant argued that lower courts violated his property rights and fair process by enforcing a donation contract he claimed was based on false promises and contrary to good morals. The court found the complaint inadmissible because the applicant had already exhausted all legal remedies by filing a cassation appeal, which the Supreme Court fully addressed and dismissed.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it does not challenge the final judicial decision on the last procedural remedy provided by law for the protected right.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Z. P., zastoupeného JUDr. Petrem Těšíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 24, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 11. 2008 č. j. 33 Odo 1208/2006-161, Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006 č. j. 31 Co 121/2006-145 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 10. 2005 č. j. 5 C 1729/2003-122, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel odůvodnil ústavní stížnost tím, že se označenými rozsudky cítí dotčen v základních vlastnických právech, jakož i v právu na spravedlivý proces, a navrhl proto jejich zrušení. Poukázal na okolnosti, za nichž uzavřel darovací smlouvy s Městem Černošice, a také na tu, dle níž pak žalobce soudní cestou uplatnil nárok na zaplacení částky 855.897,- Kč. Uvedl, že pro navyšování požadavků ze strany žalobce, jemuž měl být dar poskytnut pod příslibem umožnění vydání určitých rozhodnutí, od smlouvy odstoupil, což však soudy nerespektovaly a žalobě v celém rozsahu vyhověly, žalobci tak umožnily obohacení se na jeho úkor o značnou částku a tak jedné ze stran zcela nezdůvodnitelnou výhodu. Názory soudů, o které se jejich rozhodnutí opírají, považuje za neslučitelné s ustanovením § 3 občanského zákoníku, tj. s principem dobrých mravů, který by měl být při posuzování právních úkonů uplatňován a respektován.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, nebyl shledán. Nejvyšší soud se v dovolacím řízení a v odůvodnění svého rozsudku, jímž dovolání zamítl, s námitkami žalovaného, nyní stěžovatele, v plném rozsahu vypořádal. S poukazem na provedené důkazy a jejich hodnocení, na § 31, § 51 a § 628 odst. 1 občanského zákoníku, opodstatněně dospěl ke zjištění, že odvolací soud, proti jehož rozsudku dovolání směřovalo, v dané věci nepochybil, jestliže rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl žalovaný zavázán plnit dle darovací smlouvy a zaplatit tak žalobci 855.897,- Kč, jako věcně správné potvrdil. Vyčerpávajícím způsobem pak vyložil, proč byla předmětná darovací smlouva, uzavřená mezi žalovaným a Městem Černošice, smlouvou platnou, která nejenže odpovídala výše citovaným ustanovením občanského zákoníku, ale také se nepříčila dobrým mravům. V tomto směru nelze nezmínit okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo - zájem žalovaného na ní byl dán zájmem na zhodnocení jeho nemovitostí v souvislosti s vybudováním infrastruktury žalobcem v lokalitě, ve které se nemovitosti nacházely. Vzhledem k tomu, že se v odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud s uvedenými dovolacími důvody zcela vypořádal, lze na ně v dalším odkázat, když námitky obsažené v ústavní stížnosti jsou shodné.
Pro výše uvedené byl návrh brojící proti rozsudku Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Ústavní stížnost napadající rozhodnutí soudu I. a II. stupně je stížností nepřípustnou, neboť nesměřuje proti rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytl, když tímto posledním uplatněným prostředkem bylo dovolání k Nejvyššímu soudu [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 3 a 6, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu