Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 38/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.38.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding labor law application.

Numero d'incarto III.ÚS 38/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an employee against a regional court's decision denying holiday pay. The applicant argued that the lower court failed to adequately consider his claims regarding fair remuneration and working conditions under Article 28 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled the complaint obviously unfounded because the regional court provided sufficient reasoning based on the facts and did not act with arbitrariness, thus falling outside the Constitutional Court's jurisdiction to review ordinary law application.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects constitutional complaints that are obviously unfounded when the ordinary court has reasonably applied statutory provisions without arbitrariness, reserving its role for protecting constitutional rights rather than reviewing ordinary legality.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint obviously unfounded labor law application holiday pay dispute ordinary court reasoning Charter of Fundamental Rights judicial review limits

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 83 Ústavy
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoli "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy).
čl. 28 Listiny základních práv a svobod
Podle tvrzení stěžovatele rozsudkem Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. P., zastoupeného JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou v Moravské Ostravě, Na Hradbách 3, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2008 č. j. 16 Co 231/2008-100, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatele rozsudkem Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal po Dopravnímu podniku Ostrava a. s. zaplacení náhrady mzdy za napracované svátky ve výši 3 600,- Kč. Soud prvního stupně mezitímním rozsudkem rozhodl, že žaloba je co do základu důvodná. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu stěžovatele zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti odvolacímu soudu vytýká, že v jeho případě nebral dostatečně v potaz jím uplatněné námitky, týkající se především otázky náhrady mzdy za svátky.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoli "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "podústavního" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"]

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry odvolacího soudu v otázce výkladu a aplikace konkrétních ustanovení zákoníku práce. Jak Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vyložil, přezkum věcné správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci se z pravomoci Ústavního soudu vymyká za podmínky, že obecný soud své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodní a pokud v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného právního předpisu ze strany obecného soudu není obsažen prvek svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Takové pochybení však Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal. Krajský soud v Ostravě se otázkou náhrady mzdy v případě stěžovatele podrobně zabýval v odůvodnění svého rozsudku a dostatečně srozumitelně objasnil, jaké důvody jej vedly k zamítnutí mezitímního rozsudku soudu prvního stupně a k vydání napadeného rozhodnutí.

Právní názor, který ve věci odvolací soud zaujal v souladu s ústavní zásadou nezávislosti moci soudní, má oporu v podrobně zjištěném skutkovém stavu a argumentace stěžovatele při polemice s jeho právními závěry, vyjma obecného tvrzení o porušení čl. 28 Listiny, nepřekročila rámec podústavního práva.

Nesouhlas stěžovatele s výkladem obecných soudů není možno řešit cestou ústavní stížnosti. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do role další přezkumné instance, která Ústavnímu soudu nepřísluší. Vzhledem k tomu, že stěžovatelem zpochybněný výklad právních předpisů není příkladem svévole, není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a ani jej nelze považovat za výraz přepjatého formalismu, není vyslovení protiústavnosti zpochybněných závěrů na místě.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace, zjištěné uvedeným postupem, vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, dojde, bez dalšího, k jejímu odmítnutí. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu