Constitutional complaint dismissed because constitutional review is subsidiary to pending appeal to Supreme Court.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings. The applicant argued for the annulment of decisions while simultaneously filing an appeal to the Supreme Court within the statutory deadline. The court ruled that because an appeal to the Supreme Court was pending, the lower court decisions were not final, rendering the constitutional complaint inadmissible as a subsidiary remedy.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are subsidiary remedies and are inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal means of protection, including pending appeals to the Supreme Court.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného JUDr. Pavlem Blanickým, advokátem se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 3 T 3/2008, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 61 To 434/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 2. 2009, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel uvedl, že souběžně s ústavní stížností podal, v zákonné lhůtě, dne 5. 2. 2009, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Z tohoto důvodu bylo proto nezbytné zabývat se nejprve otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Jejich rozhodnutí je oprávněn přezkoumávat pouze v případě, pokud před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
V tomto konkrétním případě ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecných soudů, za situace, kdy je současně proti stejným rozhodnutím (resp. proti rozhodnutí odvolacího soudu) podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. Za této situace rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem je, v předmětné věci, dovolání podané k Nejvyššímu soudu, respektive rozhodnutí o něm. Tato skutečnost činí ústavní stížnost nepřípustnou, kterou soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2009
František Duchoň
soudce Ústavního soudu