Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3043/08 ECLI:CZ:US:2009:3.US.3043.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint for lack of exhaustion of remedies regarding court delays.

Numero d'incarto III.ÚS 3043/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the Constitutional Court's complaint against the President of the Regional Court in Hradec Králové regarding delays in bankruptcy proceedings. The applicant argued that the President's letter constituted a final decision requiring review, but the Court held that the proper remedy for procedural delays is a request for a time limit under Section 174a of the Act on Courts and Judges. Since the applicant had already filed this specific request and it was subsequently rejected by the Supreme Court, the exhaustion of remedies requirement was not met.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Section 42 of the Act on the Constitutional Court; Section 164 et seq. of the Act on Courts and Judges; Section 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court cannot examine complaints about procedural delays unless the applicant has first exhausted the remedy of requesting a time limit for the procedural act.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies procedural delays Constitutional Court complaint time limit request bankruptcy proceedings final remedy requirement procedural justice

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Section 42 of the Act on the Constitutional Court
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst.
Section 164 et seq. of the Act on Courts and Judges
Ústavní soud se ztotožňuje se stěžovatelčiným názorem, že stížnost podle § 164 a násl.
Section 72 of the Act on the Constitutional Court
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila, že uvedený dopis obsahově představuje "rozhodnutí" o zamítnutí její stížnosti a o návrhu, jak jsou výše uvedeny, v další části pak, že jde o opatření, eventuálně o zásah orgánu veřejné moci dle § 72 odst.
Section 75 of the Act on the Constitutional Court
Přitom podle § 75 odst.
Section 43 of the Act on the Constitutional Court
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Prefa Pardubice a. s., se sídlem Rosice nad Labem, U Prefy 579, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem v Praze 4, Na Zámecké 7, proti rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008 zn. St 8/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 10. 12. 2008, doplněnou k výzvě Ústavního soudu podáním ze dne 5. 2. 2009, stěžovatelka brojila proti dopisu předsedy Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008 zn. St 8/2008. V něm předseda soudu reagoval na stěžovatelčina podání ze dne 2. 9. 2008, z nichž jedno bylo označeno jako stížnost podle § 126 odst. 2 písm. c) a § 170 písm. a) zákona o soudech a soudcích a obsahovalo nesouhlas s tím, jak místopředsedkyně téhož soudu vyřídila (dopisem ze dne 6. 5. 2008) stěžovatelčinu předchozí stížnost ze dne 11. 4. 2008 na průtahy v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 46 K 4/2000, druhé pak bylo označeno jako návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila, že uvedený dopis obsahově představuje "rozhodnutí" o zamítnutí její stížnosti a o návrhu, jak jsou výše uvedeny, v další části pak, že jde o opatření, eventuálně o zásah orgánu veřejné moci dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", a že se jejím prostřednictvím domáhá toho, aby o její stížnosti a návrhu ze dne 11. 4. 2008, zejména pak o kárném provinění soudce JUDr. P. V., rozhodl nepodjatý soudce. Přitom vyjadřuje (s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004

sp. zn. I. ÚS 371/04

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 121) nesouhlas s názorem předsedy Krajského soudu v Hradci Králové, který neshledal žádné pochybení, pokud o stěžovatelčině stížnosti ze dne 11. 4. 2008 rozhodovala místopředsedkyně téhož soudu, a dále tvrdí, že pod "záštitou" této místopředsedkyně dochází ve zmíněném konkurzním řízení k nezákonnostem (a korupci). Tuto svou argumentaci dále rozvíjí; tvrdí, že v podání ze dne 2. 9. 2008 namítala neadekvátnost délky vyřizování jejích návrhů, resp. rozhodování o nich, a vyvozovala v něm, že o její (předchozí) stížnosti by měl rozhodovat soudce, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti, což se však neděje, neboť v daném případě existuje propojenost mezi místopředsedkyní soudu a správcem konkurzní podstaty v "její" konkursní věci, jakož i soudci projednávajícími konkursní věci.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ústavní soud se ztotožňuje se stěžovatelčiným názorem, že stížnost podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích slouží k zajištění ústavně zaručeného základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V prvé řadě je ale třeba zdůraznit, že uvedená stížnost musí směřovat proti průtahům v řízení (a také nevhodnému chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem - o takovou situaci však v posuzované věci nejde). V žádném případě nejde o prostředek, kterým by bylo možno brojit proti postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti (viz § 164 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Z tohoto důvodu je (eventuální) stížnostní argumentace, že v soudním řízení došlo k porušení zákona, nepřípadná, a to stejné platí ve vztahu k ústavní stížnosti.

Dále je třeba zmínit, že průtahy v soudním řízení, jež v daném případě jsou (a mohou být) relevantním důvodem pro podání stížnosti podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích, představují z hlediska zákona o Ústavním soudu tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci [srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. b)]. Přitom podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Podle již ustálené judikatury Ústavního soudu nelze za takový prostředek, který by bylo třeba vyčerpat, považovat zmíněnou stížnost podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2004

sp. zn. IV. ÚS 475/03

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 7, s. 41), nýbrž (až) návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a téhož zákona. Ústavní stížností pak musí být především napadeno rozhodnutí o zmíněném návrhu na určení lhůty; je samozřejmě možné, aby ústavní stížnost směřovala rovněž proti vlastním průtahům v řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2005

sp. zn. II. ÚS 1/05

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 110). Lze si také představit (spíše výjimečnou) situaci, kdy návrh dle § 174a zákona o soudech a soudcích by nebylo možno považovat za dostatečně efektivní prostředek, a tudíž by ani nebylo možno trvat na jeho podání (vyčerpání).

Stěžovatelka však takový návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích podala (zabýval se jím ostatně i předseda Krajského soudu v Hradci Králové ve svém dopise ze dne 10. 10. 2008 zn. St 8/2008), načež Vrchní soud v Praze o něm rozhodl usnesením ze dne 30. 9. 2008 č. j. ÚL 13/2009-6929 tak, že jej zamítl. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009

sp. zn. III. ÚS 2987/08

jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

I kdyby se Ústavní soud (snad) ztotožnil se stěžovatelčiným názorem, že v případě napadeného dopisu předsedy soudu jde o rozhodnutí či opatření ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, evidentně se v souvislosti s průtahy v řízení nejedná o rozhodnutí o posledním opravném prostředku ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Již jen z tohoto důvodu jej nelze napadat a také přezkoumávat samostatně, bez ohledu na rozhodnutí o posledním prostředku ochrany práv; v daném směru nutno poukázat na obsáhlou argumentaci obsaženou (mj.) v usnesení ze dne 12. 1. 2007

sp. zn. IV. ÚS 188/06

(dostupném na internetové adrese http://nalus.usoud.cz), kde Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost, jež nenapadá rozhodnutí o posledním opravném prostředku, nelze pokládat za přípustnou.

Lze tedy shrnout, že věc průtahů ve zmíněném konkursním řízení již předmětem ústavněprávního přezkumu byla, ovšem i kdyby se tak nestalo, mohl by Ústavní soud k danému přezkumu přistoupit jen prostřednictvím rozhodnutí o posledním prostředku ochrany práv, kterážto podmínka však v posuzované věci splněna nebyla. Jiný přístup by ostatně vedl k tomu, že by se Ústavní soud stal v podstatě orgánem, který by vyřizoval podání účastníků řízení nespokojených s tím, jak byla jejich stížnost na průtahy v řízení podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích vyřízena nebo dokonce jak byla vyřízena stížnost na to, jak byla vyřízena (předchozí) stížnost na průtahy v řízení. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není orgánem státní správy obecných soudů, taková role mu zjevně nepřísluší.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu