Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to identity of matter with previously filed complaint.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because the matter was already being handled in a previous proceeding. The petitioner had filed an identical complaint on December 30, 2008, regarding the same judicial decisions and legal violations. The court ruled that since both complaints involved the same individual rights infringements and parties, the second filing was procedurally barred under the law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court is already hearing the same matter, determined by identical legal acts and parties.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. A. V., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem v Brně, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 880/2008 ze dne 3. září 2008, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 69/2007 ze dne 16. srpna 2007, a rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 9/2000 ze dne 4. listopadu 2005, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Vrchního soudu v Olomouci a 3) Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a 3) Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 5. ledna 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Dne 30. prosince 2008 přitom podala k poštovní přepravě za téhož stěžovatele ústavní stížnost Mgr. et Mgr. Romana Hiklová, advokátka, se sídlem Pobřežní 4/170, Praha, a to ve věci týchž soudních rozhodnutí a s obdobným tvrzením.
2. Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná. Totožnost věci je přitom dána napadenými individuálními právními akty ve vztahu k namítaným dotčení základních práv a svobod a okruhem účastníků (srov. Filip, J. a kol.: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: C.H. Beck, 2007str. 166; Wagnerová, E. a kol: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: Aspi, 2007. str. 117). V daném případě je tedy dána naprostá identita obou postupně podaných ústavních stížností stěžovatele.
3. Proto byli oba advokáti seznámeni s touto situací a vyzváni k jejímu procesnímu řešení. Oba shodně reagovali sdělením, že stěžovatel trvá jak na jimi podané ústavní stížnosti, tak i na jimi vykonávaném zastoupení v řízení před Ústavním soudem.
4. Proto byla později podaná ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako nepřípustná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2009
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj