Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fees and refusal to state costs.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a litigant claiming violation of fair trial rights due to inability to pay court fees for personality protection cases. The applicant argued that the fee structure prevented effective legal defense and requested state reimbursement for proceedings costs. The Court dismissed the complaint, stating that the lower courts' decisions on fee exemptions did not exhibit arbitrariness and that the applicant had previously lost similar complaints without state cost coverage.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud nepřehodnocuje závěry obecných soudů o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků a odmítá ústavní stížnost, pokud rozhodnutí nevykazují prvky svévole.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti MUDr. Y. E. U., zastoupeného JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, 28. října 1001/3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2008 č.j. 1 Co 43/2008-172, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. ledna 2008 č.j. 11 C 102/2007-157, a o návrhu na zrušení "poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích", a o návrhu na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se odmítá.
III. Stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, dále v čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v čl. 2 odst. 3 písm. a), b), čl. 14 a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Stěžovatel podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu o ochranu osobnosti směřující proti vydavatelství VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. K žádosti stěžovatele mu krajský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků shora uvedeným usnesením a následně Vrchní soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se cítí být předmětnými rozhodnutími dotčen ve svých základních právech, neboť v současné době nemá žádné příjmy a jeho zmiňovaný nemovitý majetek má velmi nízkou likviditu, pročež by jeho "přeměna v peněžní prostředky trvala velmi dlouhou dobu". V této souvislosti stěžovatel poukázal na jím vedenou celou řadu soudních sporů o ochranu osobnosti, v nichž všech mu svědčí povinnost zaplatit soudní poplatek, jehož výše odvisí od finančního rozsahu požadovaného nároku.
Namítal, že popsaný postup jej zbavil práva na spravedlivý proces, neboť mu neumožnil úspěšně hájit svá osobnostní práva. Považuje proto za nepřijatelné odůvodnění napadeného rozhodnutí tím, že bylo jen na něm, jaké zvolí právní prostředky ochrany proti tvrzeným zásahům do svých práv, s čímž přímo souvisí výše soudního poplatku. Stěžovatel současně poukázal na princip předvídatelnosti práva, a proto odkázal na řízení vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 287/2007, v němž byl v obdobné věci od zaplacení soudního poplatku osvobozen.
V návaznosti na tyto námitky stěžovatel navrhl rovněž zrušení výše citované části právního předpisu, neboť pokud se poplatek za návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy určuje podle stejných pravidel jako za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, potom je citované ustanovení v rozporu s právy zaručenými v Listině.
S ohledem na v návrhu blíže rozvedené důvody se proto stěžovatel domáhal zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů, zrušení citovaného zákonného ustanovení a konečně toho, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady stěžovatele v řízení před Ústavním soudem (právního zastoupení) nese stát.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel předložil Ústavnímu soudu i další ústavní stížnosti, které se týkají soudních poplatků. Ve věci vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2856/08
a s ní spojenou
sp. zn. IV. ÚS 2898/08
, Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2008 zamítavým nálezem. Ústního jednání se stěžovatel osobně zúčastnil a s výsledky řízení byl přímo seznámen. Ústavní soud pro stručnost na uvedené jednání a rozhodnutí odkazuje, neboť závěry tam uvedené se vztahují i na danou věc.
V souladu s tím odkazuje na svoji judikaturu, podle které rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků spadá do rozhodovací sféry obecných soudů. Na základě principu nezávislosti soudů Ústavní soud zpravidla nepřehodnocuje závěry, k nimž dospěly obecné soudy, při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje.
V dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů nevykazují prvky svévole při rozhodování, a tedy ani nezasahují do shora naříkaných ústavních práv stěžovatele. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou dostatečná a vyčerpávající. Tento závěr nemůže zvrátit ani poukaz na výše citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze v obdobné věci.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Návrh na zrušení části právního předpisu pak sleduje osud ústavní stížnosti (viz § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Dle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze rozhodnout o tom, že náklady na zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, za situace, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. V důsledku nesplnění tohoto zákonem předjímaného požadavku Ústavní soud rozhodl, že se stěžovateli nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu