Constitutional Court dismisses appeal as untimely, filed after 60-day deadline expired following Supreme Court ruling.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because it was filed after the mandatory 60-day deadline expired. The applicant had exhausted all ordinary remedies, with the Supreme Court's decision on appeal being the final procedural step, which was served on May 15, 2008. Since the complaint was submitted via mail on October 15, 2008, it clearly exceeded the statutory time limit, necessitating its rejection under the relevant law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints must be lodged within 60 days of the final procedural remedy; failure to meet this deadline results in automatic dismissal regardless of subsequent procedural extensions.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2009 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Z. Z., zastoupeného JUDr. Mirjanou Janovskou, advokátkou se sídlem Lucemburská 5, Praha 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 115/2007-733 ze dne 7. 11. 2007, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 1 T 7/2007-700 ze dne 31. 8. 2007 a usnesení Policie České republiky, správy hlavního města Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování odboru obecné kriminality ČTS: PSP-251/OOK1-222-2006 ze dne 22. 12. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 16. 10. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem ze dne 20. 1. 2009, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti, vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 1 T 7/2007 Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie České republiky, správy hlavního města Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování odboru obecné kriminality ČTS: PSP-251/OOK1-222-2006 ze dne 22. 12. 2006 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy dle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"). Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 1 T 7/2007-700 ze dne 31. 8. 2007 byl stěžovatelem pod bodem 1) uznán vinným tímto trestným činem a pod bodem 2) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. a) trestního zákona, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti let a bylo mu rovněž uloženo ochranné sexuologické léčení. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 115/2007-733 ze dne 7. 11. 2007 jako nedůvodné zamítnuto. Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí Vrchního soudu dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 429/2008-763 ze dne 17. 4. 2008 odmítnuto dle § 265i odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. Podnět stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona byl dne 11. 8. 2008 ministrem spravedlnosti odložen.
Zákon o Ústavním soudu v § 72 odst. 3 stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval. V projednávané věci bylo tímto rozhodnutím, od nějž bylo třeba odvozovat běh lhůty k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutím předcházejícím, usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 429/2008-763 ze dne 17. 4. 2008, které bylo stěžovateli i jeho obhájkyni doručeno dne 15. 5. 2008. Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona za procesní prostředek k ochraně práv stěžovatele ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu považovat nelze, neboť stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, jenž zákon poskytuje ministru spravedlnosti a nikoliv stěžovateli (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 9/94
, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, usnesení č. 11, str. 219 a násl.).
Předmětné usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 15. 5. 2008, posledním dnem šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti tak bylo pondělí 14. 7. 2008. Jestliže stěžovatel předal svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 15. 10. 2008, učinil tak zjevně po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost jako opožděnou odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že lhůta, kterou stěžovateli stanovil a kterou následně na žádost jeho právní zástupkyně prodloužil do 23. 1. 2009, se týkala pouze odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení. Nejednalo se o prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti jako takové. Takovou kompetencí ostatně soudce zpravodaj dle ustálené judikatury Ústavního soudu ani nedisponuje.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2009
Michaela Židlická
soudce zpravodaj