Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 279/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.279.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation.

Numero d'incarto II.ÚS 279/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding a lower court's decision on personality rights. The applicant, unrepresented by a lawyer despite repeated warnings and prior identical cases, argued that their fundamental rights were violated. The Court dismissed the complaint because the applicant failed to comply with the mandatory requirement for legal representation, a procedural defect that could not be remedied.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints must be filed with mandatory lawyer representation; failure to comply results in dismissal of the complaint.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal procedural defect legal representation requirement Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
§ 63 zákona o Ústavním soudu
(ustanovení advokáta soudem), neboť neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu.
§ 18 odst. 2, § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 790/04
Constitutional complaint dismissed for failure to meet formal requirements and lack of legal representation.
II. ÚS 82/05
Constitutional complaint dismissed for being filed late due to statutory service rules on weekends.
I. ÚS 169/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to cure formal defects and lack of legal representation.
IV. ÚS 190/05
Constitutional complaint dismissed due to failure to accept power of attorney with acceptance clause.
III. ÚS 243/05
Constitutional complaint dismissed because applicant failed to remove defects, specifically lacking mandatory lawyer representation.
II. ÚS 2014/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appear with mandatory lawyer representation.
III. ÚS 655/05
Constitutional complaint dismissed for non-compliance with formal requirements despite prior warnings to the complainant.
III. ÚS 5/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 6/2006
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 38/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 59/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 201/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 895/06

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele Ing. P. Ch., advokátem nezastoupeného, směřujícímu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, č. j. 1 Co 259/2008-98, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, č. j. 36 C 183/2007-67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 2. 2009 brojí stěžovatel proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů vydaným v rámci řízení, v němž se domáhal ochrany osobnosti. Navrhuje, aby byla nálezem zrušena, neboť se cítí dotčen ve svých základních právech zakotvených v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v Úmluvě o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. I. ÚS 790/04

,

sp. zn. II. ÚS 82/05

,

sp. zn. I. ÚS 169/05

,

sp. zn. IV. ÚS 190/05

nebo

sp. zn. III. ÚS 243/05

a další). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje.

Ústavní soud ustálenou judikaturou nepřipustil přiměřené použití § 30 o. s. ř. (ustanovení advokáta soudem), neboť neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [§ 18 odst. 2, § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže. I o této skutečnosti byl stěžovatel informován v řadě řízení před Ústavním soudem, která předcházela tomuto řízení, např. ve věci vedené pod

sp. zn. II. ÚS 2014/08

, přičemž způsob zajištění právního zastoupení byl součástí výzev k odstranění vady podání ve věcech, které jsou shora uvedeny a v nichž se stěžovateli dostalo podrobného poučení, jak má postupovat.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci

sp. zn. III. ÚS 655/05

,

sp. zn. III. ÚS 5/06

,

sp. zn. III. ÚS 6/2006

,

sp. zn. III. ÚS 38/06

,

sp. zn. III. ÚS 59/06

,

III. ÚS 201/06

nebo

III. ÚS 895/06

) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2009

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj