Constitutional Court dismisses appeal on criminal procedure rights due to lack of constitutional violation. The court rejects claims regarding expert testimony and procedural fairness. The decision upholds the lower court's handling of the criminal case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a regional court decision in a criminal case. The applicant argued that the first-instance court violated his rights by excluding an expert opinion and failing to address specific procedural defects regarding another expert's report. The court found no constitutional violation because the lower courts thoroughly examined the appeal, properly evaluated evidence, and acted in accordance with criminal procedure law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is deemed obviously unfounded and must be rejected if the Constitutional Court finds that no fundamental right or freedom guaranteed by the constitutional order has been violated by the competent authority's decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 11. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci J. V., zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála č. 397, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2008 č. j. 12 To 390/2008-269, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označeného usnesení odvolacího soudu, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové cítí dotčen v právech, zakotvených v článcích 36 a 40 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že dle jeho přesvědčení již soud I. stupně procesně poškodil stranu obhajoby, když k důkazu do řízení nepřipustil znalecký posudek Doc. H. na základě argumentace, že jeho znalecká specializace se posuzování odborných medicínských otázek předmětného řízení netýká, přičemž jmenovaný znalec - jeho obhájcem požádaný o posudek - byl jako internista nepochybně způsobilý k vyjádření se k otázce ovlivnění jednání určité osoby alkoholem. Dále poukázal na to, že znalecký posudek MUDr. T. a PhDr. B. není opatřen doložkou podle § 175 trestního zákona, podle níž by tito potvrzovali, že za tím, co v posudku uvedli, si stojí pod hrozbou profesionální odpovědnosti. S uvedenými námitkami proti postupu Okresního soudu v Semilech se odvolací soud nevypořádal, v odůvodnění svého rozhodnutí na ně nijak neodpověděl. Dne 4. 2. 2009 předložil navrhovatel k ústavní stížnosti vyjádření znalce Doc. MUDr. E. H., CSc., MBA, v němž jmenovaný mj. uvedl rozsah své specializace s tím, že odhad hladiny alkoholu v krvi by měl být součástí základních dovedností, kterými disponuje každý lékař, a je přímou součástí hned několika oborů, v nichž je kvalifikován.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Hradci Králové v souladu s § 254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení a po doplnění dokazování opodstatněně odvolání obžalovaného, uznaného vinným trestným činem znásilnění dle § 241 odst. 1, 2 trestního zákona, zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se vyčerpávajícím způsobem s odvolacími námitkami stěžovatele vypořádal, když, s poukazem na hodnocení výpovědi poškozené a svědka V., shodně s hodnocením všech důkazů a závěrů, k nimž dospěl Okresní soud v Semilech, shledal, že se obžalovaný trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 trestního zákona dopustil a byl mu znám věk poškozené, tj. že jí nebylo ještě 18 let. Poukázal i na správnost postupu soudem ustanovených znalců, na jejich řádné poučení, vztahující se k odpovědnosti znalce v případě nepravdivých údajů ve znaleckém posudku, jakož i na opodstatněnost v postupu soudu I. stupně při hodnocení stěžovatelem předloženého posudku Doc. MUDr. H. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani sdělený rozsah lékařské kvalifikace jmenovaného. Pro shodné výhrady ke skutkovým zjištěním soudů, obsažené v ústavní stížnosti, lze na přiléhavé odůvodnění usnesení odvolacího soudu v dalším odkázat.
Vzhledem k výše uvedenému a zjištění, že v trestním řízení vedeném v předmětné věci proti stěžovateli soudy postupovaly a jednaly v souladu s § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu