Constitutional Court dismisses constitutional complaint and amendment request regarding invalid Prague city council elections due to procedural defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to amend the Prague City Law, finding the lower court's decision procedurally sound. The applicants argued that elections held in October 2008 were invalid because the law required them to follow municipal election rules, yet the court confirmed the 2006 results were already final. The court ruled that since the lower court correctly applied the statute of limitations and jurisdictional limits, no constitutional violation occurred, and the applicants lacked standing to challenge the specific legal provisions.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the City of Prague s. 1 para. 4; Law on the City of Prague s. 123; Law on Constitutional Court s. 43; Law on Elections to Regional Councils s. 53 para. 1; Law on Municipal Elections s. 60 para. 1: A constitutional complaint is inadmissible if the lower court correctly applied the statute of limitations and jurisdictional rules, and the applicant lacks standing to challenge specific statutory provisions not directly applied in the reasoning.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelů 1) Ing. K. B. a 2) Ing. A. M., obou zastoupených Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Preslova 1269/17, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2008 č. j. 12 Ca 12/2008-23, a o návrhu na zrušení § 1 odst. 4 ve slově "samostatně" a § 123 ve slovech "do zastupitelstva hlavního města Prahy a" zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení § 1 odst. 4 ve slově "samostatně" a § 123 ve slovech "do zastupitelstva hlavního města Prahy a" zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, se odmítá.
III. Stěžovatelům se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
Odůvodnění
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl o návrhu žalobců, takto stěžovatelů v řízení před Ústavním soudem, jímž se žalobou domáhali rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb do Zastupitelstva Hlavního města Prahy a o neplatnosti hlasování do Zastupitelstva Hlavního města Prahy ve dnech 17. a 18. října 2008.
Jak soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, volby do Zastupitelstva Hlavního města Prahy ve dnech 17. a 18. října 2008 neproběhly, a (v důsledku toho) výsledky voleb do Zastupitelstva Hlavního města Prahy ve dnech 17. a 18. října 2008 nebyly vyhlášeny státní volební komisí. To z toho důvodu, že volby do Zastupitelstva Hlavního města Prahy proběhly naposledy ve dnech 20. a 21. října 2006, protože podle § 123 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, se konají podle zákona upravujícího volby do zastupitelstev obcí, jímž je zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů. Výrok svého rozhodnutí opřel soud o konstatování, že neshledal naplnění podmínek pro stěžovateli (žalobci) požadovaný soudní přezkum ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, protože ve dnech 17. a 18. října 2008 neproběhly volby do Zastupitelstva Hlavního města Prahy podle zákona č. 130/2000 Sb. Dodal, že návrhem na neplatnost voleb do Zastupitelstva Hlavního města Prahy se nemohl zabývat, protože výsledky voleb do tohoto zastupitelstva byly vyhlášeny 24. října 2006 a lhůta k podání návrhu podle § 60 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. v trvání 10 dnů po vyhlášení voleb státní volební komisí již zjevně uplynula. Pro neodstranitelnost zmíněného nedostatku, nesplnění podmínek řízení, Městský soud v Praze návrh stěžovatelů odmítl [§ 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Předmětné usnesení obecného soudu stěžovatelé napadli ústavní stížností, v níž velmi podrobně rozvedli argumenty zakládající jejich přesvědčení o protiústavnosti relevantní právní úpravy, v důsledku níž se nekonaly ve dnech 17. a 18. října 2008 řádné volby do Zastupitelstva Hlavního města Prahy. Tvrdí, že tím byly porušeny kautely zakotvené v čl. 2 odst. 2, 4, čl. 4, čl. 5, čl. 18 odst. 1, čl. 90 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, čl. 21 odst. 4, čl. 22, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelé se domáhali kasace usnesení Městského soudu v Praze a dále toho, aby Ústavní soud zrušil § 1 odst. 4 ve slově "samostatně" a § 123 ve slovech "do zastupitelstva hlavního města Prahy a" zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Rovněž požadovali, aby Ústavní soud uložil České republice povinnost zcela uhradit náklady jejich právního zastoupení v řízení před tímto soudem.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. c), tj. jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Porušení práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, z obsahu odůvodnění Městského soudu v Praze shledáno nebylo. Tamní soud postupoval zcela ve shodě s právem na řádný proces, pokud svůj závěr, o nějž se výrok rozhodnutí opírá, podložil právní úpravou zakotvenou v § 53 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb. a § 60 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb.
Ustanovení § 1 odst. 4 ve slově "samostatně" a § 123 ve slovech "do zastupitelstva hlavního města Prahy a" zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, nebylo v rozhodovacích důvodech napadeného usnesení přímo aplikováno, z čehož plyne, že stěžovatelé nejsou osobami oprávněnými k podání návrhu na jejich zrušení (srov. § 74 zákona č. 182/1993 Sb.).
Vzhledem k uvedenému bylo tudíž o jejich návrhu rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Dle § 83 odst. 1 citovaného zákona lze rozhodnout o tom, že náklady na zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, přičemž jednou z nezbytných podmínek realizace tohoto postupu je, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. V důsledku nesplnění tohoto zákonem předjímaného požadavku Ústavní soud rozhodl, že se stěžovatelům náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem vůči státu nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu