Constitutional Court dismisses constitutional complaint against family court rulings on child custody and alimony as clearly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a father challenging lower court decisions regarding child custody and alimony. The applicant argued that the courts failed to adequately assess family circumstances, the child's best interests, and expert opinions when denying custody changes and adjusting support payments. The court determined that the lower courts thoroughly examined all evidence and legal arguments, making the complaint clearly unfounded under the law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded if the Constitutional Court finds no violation of fundamental rights or freedoms based on the facts and legal reasoning presented by the complainant.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele Ing. J. F., zastoupeného JUDr. Lenkou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2008 č. j. 18 Co 363/2008-457 a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 2. 2008 č. j. 22 P 7/2003-360, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení soudy svými rozhodnutími porušily práva, zakotvená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na postup soudního řízení, při němž zjišťování skutkového stavu považuje za nedostatečné, stejně jako zhodnocení situace v rodině a zejména zájmu dítěte. Uvedl, že se Okresní soud v Karlových Varech řádně nezabýval jeho námitkami a důkazy, v odůvodnění rozsudku neuvedl, proč se neřídil znaleckým posudkem ustanoveného znalce, nezohlednil finanční a majetkovou situaci matky a nepřihlédl k okolnostem výslechu nezletilého. Pro uvedené proti rozsudku, kterým byl zamítnut návrh na svěření nezletilého do jeho výchovy a změněno dřívější rozhodnutí o výši výživného jak pro syna tak pro dceru, kteří se nachází ve výchově matky, podal odvolání. V něm poukázal na nedostatečné zhodnocení situace v rodině, na zájem nezletilého, okolnosti jeho výslechu a dále na to, že se soud nevypořádal s jeho důkazy ani s obsahem posudku soudem ustanoveného znalce PhDr. F., při určení výživného se nezabýval majetkovými poměry rodičů, nezohlednil finanční a majetkovou situaci matky. Odvolací soud se však s uvedenými námitkami rovněž nevypořádal, nezaujal k nim i k jeho návrhu na určení střídavé péče rodičů o nezletilého přesvědčivé stanovisko. S takovou úpravou výchovy nezletilý vyjádřil souhlas, brání se jí pouze matka, a to přesto, že již v současné době syn tráví čtyři dny v týdnu u něj. S poukazem na uvedené i s poukazem na judikaturu Ústavního soudu, vyslovující se k řízení o výchově a výživě nezletilých a k povinnosti soudů vypořádat se se vším, co v jeho průběhu vyšlo najevo, navrhl zrušení obou označených rozsudků.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal k odvolání obou rodičů rozsudek soudu I. stupně, jímž byl zamítnut návrh otce na změnu výchovy nezletilého J., tj. návrh na svěření syna do jeho péče, a jímž rozhodl o běžném i dlužném výživném jak pro jmenovaného tak pro nezletilou N. Dále přezkoumal usnesení, ve kterém soud uložil povinnost každému z rodičů uhradit náklady státu v částce 12.600,- Kč.
Pokud jde o otce, nyní stěžovatele, jeho odvolání směřovalo proti výroku o zamítnutí návrhu na změnu výchovy a výživy nezletilého J., matka v dovolání brojila vůči uložené povinnosti hradit náklady znalečného. Soud II. stupně projednal odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 2. 2008 č. j. 22 P 7/2003-360 zcela v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu a jeho výrok týkající se výchovy nezletilého opodstatněně potvrdil. Výroky o zvýšení výživného obou nezletilých a o výši dluhu na něm, jakož i o povinnosti k úhradě nákladů státu důvodně změnil tak, že povinnost otce platit výživné nezletilé N. zvýšil od 1. 9. 2007 na částku 12.000,- Kč a pro nezletilého J. na částku 8.000,- Kč, změnil rozsah dluhu na výživném a povinnost k úhradě znalečného, hrazeného ze státních prostředků, uložil pouze otci.
V odůvodnění rozsudku se soud vypořádal se všemi odvolacími námitkami obou rodičů nezletilých. K námitkám otce, jež se týkaly provedení a hodnocení důkazů, poukázal na soudem I. stupně řádně zjištěný skutkový stav, na doplněné dokazování v odvolacím řízení, jakož i na § 28 zákona o rodině, a opodstatněně konstatoval, že prvoinstanční soud nepochybil, když z provedených důkazů dovodil i odpovídající právní závěry k zamítnutí návrhu na změnu výchovy nezletilého. Změnu výroků o zvýšení výživného opřel o dokazování, doplňující zjištění majetkových poměrů obou rodičů, změnu rozhodnutí o povinnosti k úhradě nákladů státu pak o § 148 odst. 1 občanského soudního řádu a skutečnost, že otec nebyl v řízení, zahájeném na základě jeho návrhu, úspěšný.
Lze dodat, že jak před soudem I. stupně, tak v řízení odvolacím nebylo prokázáno, že by od rozhodnutí ze dne 15. 12. 2003 (sp. zn. 22 P 7/2003), kterým soud nezletilého J. svěřil do výchovy matky, došlo k takové změně poměrů, pro kterou by již učiněná úprava výkonu rodičovské odpovědnosti neodpovídala požadavkům, obsaženým v ustanovení § 26 odst. 4 a 5 zákona o rodině. V dalším lze na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku odvolacího soudu odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu