Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to lack of confusion appeal.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by I. Jihočeská Stavební, s. r. o. The court found the complainant failed to exhaust all procedural remedies by not filing a lawsuit for confusion against the appellate court's rejection of her appeal. Consequently, the court ruled the complaint inadmissible under the Constitutional Court Act. The decision emphasized that without the specific confusion appeal, the complainant could not challenge the finality of the lower court's ruling.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 229 odst. 4 občanského soudního řádu: A constitutional complaint against a final appellate decision is inadmissible unless the applicant has filed a lawsuit for confusion, as failure to exhaust all statutory remedies precludes constitutional review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 3. února 2009 o ústavní stížnosti společnosti I. JIHOČESKÁ STAVEBNÍ, s. r. o., se sídlem Riegrova 1771/43, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2008 č. j. 30 Co 456/2008-232 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, neboť jím mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces.
Z podané ústavní stížnosti a vyžádané fotokopie napadeného usnesení zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze tímto usnesením odmítl stěžovatelčino odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 6. 2008 č. j. 41 C 1310/2004-212, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o zaplacení částky uvedené v rozsudku. Důvodem pro odmítnutí odvolání byla skutečnost, že stěžovatelka své blanketní odvolání i přes výzvu soudu včas nedoplnila.
Stěžovatelka uvádí, že v době doručování výzvy k doplnění odvolání se její jediný jednatel z pracovních a soukromých důvodů nenacházel v jejím sídle, přičemž neexistuje osoba, která by jej v přebírání pošty mohla zastoupit, a proto se stěžovatelka včas o výzvě nedozvěděla. Poté, co bylo stěžovatelce doručeno ústavní stížností napadené usnesení, žádala stěžovatelka městský soud o zrušení tohoto usnesení a pokračování v odvolacím řízení, avšak dosud na její žádost nebylo reagováno.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda je podaná ústavní stížnost přípustná k projednání.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí.
Plénum Ústavního soudu ve stanovisku ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) rozhodlo, že ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Na odůvodnění tohoto stanoviska, jímž je soudce zpravodaj vázán, Ústavní soud pro stručnost odkazuje.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve své věci nepodala, resp. z ústavní stížnosti není patrno, že by podala žalobu pro zmatečnost a nevyčerpala tak všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, je podaná ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí vadami, především nedostatkem právního zastoupení, stěžovatelku však k odstranění vad nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nemohla nic změnit na výše uvedeném závěru.
Z vyložených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2009
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj