Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1092/08 ECLI:CZ:US:2009:2.US.1092.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies regarding bankruptcy proceedings.

Numero d'incarto II.ÚS 1092/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by ZEMOS-JC s.r.o. against bankruptcy court decisions. The applicant alleged violations of fair trial and equality rights but failed to file a complaint for confusion, the specific ordinary remedy available for such errors. The court ruled that the complaint was inadmissible because the applicant did not exhaust all statutory legal remedies before seeking constitutional protection.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible unless the applicant has exhausted all ordinary legal remedies available for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint complaint for confusion subsidiarity principle ordinary legal remedies inadmissibility procedural exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
K porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), došlo tím, že soudy odpíraly stěžovatelce právo projednat její nárok na uspokojení pohledávky ze zástavního práva, které vázlo na nemovitém majetku úpadce.
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Jejím podáním a vyčerpáním je proto podmíněno podání přípustné ústavní stížnosti [§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
1 věta za středníkem a též v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu uvedené výjimky z této zásady).
§ 229 odst. 4 občanského soudního řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ZEMOS-JC s.r.o. IČ: 259 30 991, se sídlem v Kladně, třída T. G. Masaryka 579, zastoupené Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem AK v Praze 1, Karolíny Světlé 14, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2007 sp. zn. 1 Ko 472/2007, 1 Ko 549/2007 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. dubna 2006 sp. zn. 42 K 232/98, mimo ústní jednání, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. dubna 2008 brojila stěžovatelka proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, přičemž se domáhala jejich zrušení.

K porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), došlo tím, že soudy odpíraly stěžovatelce právo projednat její nárok na uspokojení pohledávky ze zástavního práva, které vázlo na nemovitém majetku úpadce. Dále došlo k porušení práva na rovné postavení zaručené čl. 37 odst. 3 Listiny, se stěžovatelkou jako zástavním věřitelem nebylo jednáno a byli zvýhodněni věřitelé konkurzního úpadce a jen mezi ně rozdělen výtěžek z prodeje majetku, na němž vázlo zástavní právo. K porušení čl. 38 odst. 2 Listiny došlo postupem soudu prvního stupně, který neprojednal záležitost stěžovatelky veřejně ani bez průtahů, své rozhodnutí stěžovatelce vůbec nezaslal a následně přičítal k její tíži tím, že odvolání odmítl jako opožděné.

Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s ústavně zaručenými právy.

II. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. v § 75 odst. 1 věta za středníkem a též v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu uvedené výjimky z této zásady).

Ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí jak soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 18. prosince 2007 (1 Ko 472/2007-538, 1 Ko 549/2007) výrokem I. zrušil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a výrokem II. odvolání stěžovatelky odmítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně i přesto, že v době podání odvolání již zjevně uplynula lhůta pro podání odvolání upravená v ustanovení § 30 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, měl odvolání stěžovatelky odmítnout pro skutečnost, že odvolání podala osoba neoprávněná.

Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí žaloba pro zmatečnost (srov. Občanský soudní řád, komentář - II. díl, C. H. Beck, 7. vyd. 2006, str. 1197 a násl.). Za těchto okolností Ústavní soud konstatoval, že posledním prostředkem k ochraně práva, jehož podání bylo v dispozici stěžovatelky, byla žaloba pro zmatečnost. Jejím podáním a vyčerpáním je proto podmíněno podání přípustné ústavní stížnosti [§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že soudy odpíraly stěžovatelce právo projednat její nárok na uspokojení pohledávky ze zástavního práva, které vázlo na nemovitém majetku úpadce. Dále, že se stěžovatelkou jako zástavním věřitelem nebylo jednáno, byli zvýhodněni věřitelé konkurzního úpadce a jen mezi ně rozdělen výtěžek z prodeje majetku a soud prvního stupně rozhodnutí stěžovatelce vůbec nezaslal a její odvolání následně odmítl jako opožděné; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení obecných soudů.

Právě takové (právní) námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží (a je mu k dispozici), uchýlila, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. zahájila.

Jinak řečeno, již sama okolnost tvrzeného vadného postupu odvolacího soudu kterou stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, byla ve svém důsledku důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v dřívějších usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech

sp. zn. III. ÚS 683/05

,

sp. zn. III. ÚS 533/05

,

sp. zn. III.ÚS 141/06

či

sp. zn. III.ÚS 1086/07

) - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 2. února 2009

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj