Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3014/08 ECLI:CZ:US:2009:3.US.3014.08.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as untimely because final decision was Supreme Court's inadmissibility ruling, not appeal court judgment.

Numero d'incarto III.ÚS 3014/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court property ownership rulings. The applicant argued a violation of fundamental rights but failed to meet the statutory deadline for filing the complaint. The court determined the deadline began running from the appeal court's decision because the Supreme Court's subsequent rejection of the appeal was based on inadmissible grounds rather than discretionary reasons.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The sixty-day period for filing a constitutional complaint commences from the service of the final court decision; if the Supreme Court rejects an appeal for inadmissible reasons unrelated to its discretion, the period runs from the appeal court's decision, not the Supreme Court's ruling.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory deadline inadmissible appeal property ownership Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu
Konečným rozhodnutím v předmětné věci je usnesení Nejvyššího soudu, v němž odmítl dovolání stěžovatelky podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen "o.
§ 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. T., zastoupené Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou v Praze 5, Zborovská 49, proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 10. 2006 č. j. 9 C 102/2005-186 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2007 č. j. 18 Co 664/2006-221, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 5. 12. 2008, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2008, stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o určení vlastnického práva. Tvrdí, že jimi byl porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala určení, že nemovitosti specifikované v napadených rozhodnutích jsou ve společném jmění manželů. Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu stěžovatelky a Krajský soud v Plzni jako soud odvolací potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat celou řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k jeho podání, v délce 60 dnů. Ta podle kogentního ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Konečným rozhodnutím v předmětné věci je usnesení Nejvyššího soudu, v němž odmítl dovolání stěžovatelky podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř"), jako nepřípustné. Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že v dané věci přicházelo do úvahy pouze dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle tohoto ustanovení je přípustné jen pro řešení právních otázek, nelze v něm proto uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatelčiny námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť její argumentace je převážně zaměřena na zpochybnění skutkového stavu, zjištěného soudy v nalézacím řízení, a těmito námitkami se dovolací soud nemůže zabývat. Ostatní námitky stěžovatelky nezakládají zásadní význam napadeného rozhodnutí. V souladu s těmito závěry Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání v dané věci není přípustné.

Z výše uvedeného zjištění je třeba vycházet při posuzování ústavní stížnosti směřující proti v záhlaví uvedeným rozsudkům soudů prvního a druhého stupně. Je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost proti nim za včasnou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tato podmínka však v daném případě splněna není.

Odmítl-li Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání pro uplatnění nezpůsobilých dovolacích důvodů, zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu