Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 263/08 ECLI:CZ:US:2009:3.US.263.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding police investigation delay as manifestly unfounded. The court rejects claims of rights violations based on established precedent. The decision confirms that procedural delays do not automatically constitute constitutional infringements.

Numero d'incarto III.ÚS 263/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the complainant against police and prosecutorial decisions to delay criminal proceedings. The complainant argued that the authorities violated fundamental rights by failing to conduct a full investigation and citing media practices, but the court found the complaint manifestly unfounded. Relying on established case law, the court determined that the procedural delay did not infringe upon the complainant's constitutionally guaranteed rights or constitute arbitrary action.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is manifestly unfounded when the challenged administrative or judicial act does not constitute a violation of constitutionally guaranteed rights and freedoms, particularly when the delay in proceedings is not arbitrary and does not impair the substantive rights of the individual.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint manifestly unfounded criminal proceedings delay arbitrary action fundamental rights police investigation procedural delay

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Dle Ústavního soudu v dané věci nedošlo k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. V., zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou v Hostivicích, Chýně, Západní 449, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 3. 12. 2007 č. j. 1 ZN 3240/2007-19 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 19. 10. 2007 ČTS: ORII-5967/TČ-73-2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 25. 1. 2008 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 19. 10. 2007 ČTS: ORII-5967/TČ-73-2007 a na něj navazujícího usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 3. 12. 2007 č. j. 1 ZN 3240/2007-19. Dle stěžovatelky uvedenými usneseními byly porušeny čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina".

Z ústavní stížnosti a předložených napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy dle § 206 trestního zákona a trestného činu poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu. Následně Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha II, Služba kriminální policie a vyšetřování, rozhodla usnesením ze dne 19. 10. 2007 ČTS: ORII-5967/TČ-73-2007 tak, že se prošetřovaná věc podezření ze spáchání uvedených trestných činů odkládá dle § 159a odst. 1 trestního řádu. Stěžovatelka podala stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 3. 12. 2007 č. j. 1 ZN 3240/2007-19 zamítnuta pro nedůvodnost.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila nesouhlas s postupem orgánů činných v trestním řízení i s jejich právní kvalifikací. Má za to, že nepostupovaly dle § 2 odst. 4, 5 a 6 trestního řádu. Dle stěžovatelky nebyly pečlivě uváženy všechny okolnosti případu a věc nebyla projednána s plným šetřením jejích práv a svobod zaručených Listinou. Stěžovatelka uvedla obsáhlou argumentaci, poukazujíc na okolnosti případu a rozpory, které spatřuje v tvrzeních policie a státního zastupitelství. Stěžovatelka rovněž vysvětluje neseriózní praktiky bulvárního tisku s tím, že orgány činné v trestním řízení svým postupem tyto praktiky podporují.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelčina ústavní stížnost směřuje proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které odložily dle § 159a odst. 1 trestního řádu věc podezření ze spáchání trestných činů, které stěžovatelka oznámila.

Ústavní soud se otázkou postupu dle § 159 a § 159a odst. 1 trestního řádu již ve své judikatuře opakovaně zabýval (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2007

sp. zn. III. ÚS 921/06

, usnesení ze dne 19. 4. 2007

sp. zn. II. ÚS 349/06

, usnesení ze dne 7. 2. 2008

sp. zn. III. ÚS 221/08

, dostupná na stránkách: http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ve smyslu této judikatury rozhodl také opakovaně i v případě dalších obdobných ústavních stížností podaných stěžovatelkou, ve kterých stěžovatelka (příp. s dalšími osobami) vznesla tutéž argumentaci (viz např. usnesení ze dne 3. 4. 2008

sp. zn. II. ÚS 262/08

, či usnesení ze dne 21. 2. 2008

sp. zn. III. ÚS 264/08

). Rozhodnutí Ústavního soudu v těchto věcech byla stěžovatelce již doručena.

Ústavní soud nemá důvod se v dané věci odchýlit od své dosavadní judikatury, proto zcela odkazuje na svou ústavněprávní argumentaci ve výše uvedených usneseních. Také v této věci je třeba konstatovat, že podáním trestního oznámení stěžovatelka nerealizuje svá subjektivní práva a případná nečinnost příslušných orgánů není způsobilá do jejích ústavně zaručených práv zasáhnout. Z napadených usnesení pak nevyplývá, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily svévole (viz usnesení ze dne 24. 3. 2003

sp. zn. III. ÚS 8/03

), když policejní orgán provedl potřebné prověřovací úkony a obě napadená rozhodnutí jsou řádně a přiléhavě odůvodněna.

Dle Ústavního soudu v dané věci nedošlo k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu