Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding a bagatelnibus debt judgment without trial.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a passenger against a district court judgment ordering him to pay a small transport fine. The court found that the lower court properly served the summons via deemed delivery when the plaintiff failed to collect the mail, and the case involved a trivial amount where no appeal was legally permitted. Consequently, the court ruled that the judgment did not violate constitutional rights because the matter was clearly bagatelní and the procedural outcome was fair.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if the contested decision concerns a bagatelní matter where the procedural outcome is deemed fair and no fundamental rights were violated.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. K., právně zastoupeného JUDr. Markem Bánským, advokátem se sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 3. 2008 sp. zn. 38 C 251/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel napadl shora uvedené rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s.) částku 950 Kč a náhradu nákladů řízení ve výší 6.669 Kč s odůvodněním, že jím byl porušen zejména čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Žalobce se na stěžovateli domáhal úhrady částky 950 Kč (jízdné a přirážka podle Městského přepravního řádu), neboť měl za to, že stěžovatel se při revizi jízdenek konané dne 23. 9. 2005 na lince Metro B neprokázal platnou jízdenkou. Současně se domáhal náhrady nákladů řízení ve výše uvedené částce. Obvodní soud pro Prahu 3 v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že poučil účastníky o tom, že soud může ve věci rozhodnout dle § 115a o .s. ř. bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů a současně účastníky vyzval, aby soudu v určené lhůtě sdělili, zda se vzdávají účasti na projednávané věci a souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, má soud za to, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Lustrem spisu se stěžovateli nepodařilo tuto výzvu nalézt, a to včetně dokladu o jejím doručení, a není tedy zjevné, zda byla soudem vůbec odeslána. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že výzva měla být doručena tzv. fikcí doručení, kterou prvostupňový soud považoval za procesně korektní způsob.
Ze skutečnosti, že se stěžovatel v dané lhůtě k výzvě nevyjádřil, soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro fikci, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádných námitek, a proto soud nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě žalobcových tvrzení a jím předložených důkazů tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. S ohledem na skutečnost, že zákon proti rozsudku neumožňuje podat odvolání (dle § 157 odst. 4 o.s.ř.), rozsudek soud podrobně neodůvodňoval a uvedl pouze předmět řízení a závěr o skutkovém stavu a právním posouzení věci.
Podle přesvědčení stěžovatele byla soudem zjištěná skutková tvrzení naprosto nesprávná, neboť předmětné přepravní kontrole se vůbec nepodrobil stěžovatel, ale neznámý pachatel, který padělal jeho občanský průkaz a jím se prokázal revizorovi. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z toho, že občanský průkaz, kterým se tato osoba prokázala, byl (jak vyplývá ze záznamu revizora) občanský průkaz starého typu, jehož číslo se skládá z označení série (písmenem) a čísla. Stěžovatel je však již od svého sňatku, tedy od dubna roku 2001, držitelem občanského průkazu nového typu. Krom toho byla v občanském průkazu uvedena stará adresa trvalého pobytu stěžovatele v Pr., na níž se stěžovatel nezdržuje již od roku 2001 a změnu trvalého pobytu nahlásil v roce 2004. Na tuto adresu pak byla stěžovateli adresována korespondence ve výše uvedené žalobě, proto ji ani nemohl převzít.
Popsaným postupem soud odebral stěžovateli možnost vyjádřit se k žalobě, navrhnout ke svým tvrzením důkazy a právo na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti. S ohledem na předmět sporu byla stěžovateli odňata možnost domáhat se nápravy formou řádného opravného prostředku. V takovém postupu stěžovatel spatřuje zásadní porušení jeho práva dle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na to, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud z přiloženého soudního spisu nezjistil žádné skutečnosti, které by postup soudu mohly zpochybnit. Původně vydaný platební rozkaz byl zrušen usnesením soudu ze dne 15. 11. 2007 a stejným usnesením byl stěžovatel vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Zásilka byla stěžovateli doručována na adresu P., která je adresou trvalého pobytu stěžovatele. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel zásilku uloženou dne 14. 1. 2008 ve stanovené lhůtě nevyzvedl, soud ji považoval za doručenou. Pokud za dané situace soud rozhodoval bez nařízení jednání, postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř., jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Přezkoumávat námitky stěžovatele, směřující proti skutkovým zjištěním obecného soudu, není úkolem Ústavního soudu, a to zvláště v situaci, kdy se z pohledu jednoduchého práva jedná o bagatelní věc, u níž je dle § 202 odst. 2 o. s. ř. nepřípustné odvolání.
Ústavní soud připomíná, že otázkou bagatelních věcí v souvislosti s výší předmětné částky se již zabýval ve své judikatuře a například v usnesení
sp. zn. III. ÚS 530/03
(dostupném na http://nalus.usoud.cz) dospěl k závěru, že zjevná neopodstatněnost daného návrhu vyplývá již jen z materiální stránky věci.
Ústavní soud shodně jako ve svých předchozích rozhodnutích (např.
sp. zn. I. ÚS 623/04
,
sp. zn. III. ÚS 530/03
), v nichž se zabýval otázkou bagatelních věcí v souvislosti s výší předmětné částky, konstatuje, že jeho úkolem je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona]. Pakliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, v němž jde o věc evidentně bagatelní, pak jen stěží se lze domnívat, že by takové rozhodnutí bylo z kvantitativního hlediska s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatele (viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 8. listopadu 2005
sp. zn. I. ÚS 623/04
, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Za uvedeného stavu Ústavní soud nepochybuje o tom, že výsledek řízení v dané věci vzhledem ke všem okolnostem případu je možno považovat za spravedlivý, a proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2009
Stanislav Balík
předseda senátu