Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 45/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.45.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed complaint for failing to exhaust ordinary appeal remedy before filing constitutional review.

Numero d'incarto II.ÚS 45/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's complaint, ruling it inadmissible because she failed to file a timely appeal against the district court's decision. The applicant had been properly informed of her right to appeal but did not exercise this remedy, leaving the district court's ruling legally effective. Consequently, the court applied the principle of subsidiarity, which requires exhausting all ordinary legal remedies before seeking constitutional protection.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant fails to exhaust available ordinary legal remedies, as the principle of subsidiarity mandates that constitutional review occurs only after ordinary courts have had the opportunity to correct the decision.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies ordinary legal remedies constitutional complaint admissibility legal hierarchy of courts

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. K., proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 11. 2008 č. j. 9 C 225/2008-20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 1. 2009 a doplněnou dne 22. 1. 2009, stěžovatelka napadá postup Okresního soudu v Táboře při vydání usnesení ze dne 20. 11. 2008 č. j. 9 C 225/2008-20, kterým nebylo vyhověno její žalobě podané proti katastrálnímu úřadu.

Z obsahu napadeného usnesení, připojeného k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že stěžovatelka se žalobou, podanou proti Katastrálnímu úřadu v Táboře, domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem (v žalobě blíže specifikovaným). Dotčeným usnesením Okresní soud v Táboře řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro nedostatek podmínky řízení (způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení). Současně stěžovatelku poučil, že proti usnesení lze podat do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání. Jak Ústavní soud ověřil u Okresního soudu v Táboře, stěžovatelka odvolání nepodala a usnesení nabylo dne 25. 12. 2008 právní moci.

Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto nástroje ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.

V nyní posuzované věci stěžovatelka, ač řádně soudem prvního stupně poučena o možnosti podat proti napadenému usnesení odvolání, tento řádný opravný prostředek nepodala. Nedala tak odvolacímu soudu příležitost, aby se její věcí zabýval. Tím se zbavila možnosti, aby rozhodnutí obecných soudů přezkoumal z hlediska ústavnosti Ústavní soud.

Vzhledem k tomuto zjištění již Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání, neboť ani takovým postupem by stěžovatelka nedosáhla věcného projednání návrhu.

Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2009

Stanislav Balík

soudce zpravodaj