Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2235/08 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2235.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process and property rights violation regarding enforcement costs. The Court rejects the claim that the creditor should bear all enforcement costs when the debtor's assets are insufficient. The Court holds that the risk of insufficient assets cannot be unjustly transferred to the creditor. The Court finds no excessive error in the lower courts' interpretation of procedural fault. The Court dismisses the appeal as clearly unfounded without a hearing.

Numero d'incarto II.ÚS 2235/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a court enforcement officer against lower court rulings regarding enforcement costs. The officer argued that the courts incorrectly assigned full enforcement costs to the creditor, even though the creditor only caused the enforcement to stop due to lack of funds. The Court ruled that enforcement officers operate as entrepreneurs bearing the risk of insufficient debtor assets, which cannot be unjustly transferred to the creditor. Consequently, the Court found no excessive error in the lower courts' interpretation of procedural fault and rejected the claim of rights violations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 271 o.s.ř.; The risk of insufficient debtor assets in enforcement proceedings cannot be unjustly transferred to the creditor, and the lower courts' interpretation of procedural fault does not constitute an excessive error warranting constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
enforcement costs allocation procedural fault interpretation constitutional complaint dismissal entrepreneurial risk enforcement property rights protection fair process violation insufficient debtor assets

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 90 and Art. 95 para. 1 of the Constitution of the Czech Republic
Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného spisu bylo zjištěno, že v průběhu exekučního řízeni soudní exekutor vyzval oprávněného k úhradě zálohy dle § 90 odst.
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 11 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 9 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného spisu bylo zjištěno, že v průběhu exekučního řízeni soudní exekutor vyzval oprávněného k úhradě zálohy dle § 90 odst.
Art. 1 of Additional Protocol No. 1 to the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms in conjunction with Art. 6 para. 1 of the Convention
§ 271 of the Code of Civil Procedure

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Mgr. Ing. Radima Opletala, soudního exekutora se sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 1. 2007 č.j. 25 Nc 10940/2002-16 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 10. 2007 č.j. 25 Nc 10940/2002-29 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2008 sp. zn. 19 Co 162/2008, č.j. 19 Co 163/2008-39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Stěžovatel má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky, dále pak právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny a právo dle č. 9 odst. 1 Listiny, rovněž mělo být dle něj porušeno jeho základní právo dle čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení základního práva spatřuje stěžovatel především v interpretaci ustanovení § 271 o.s.ř. upravující procesní zavinění ve vztahu k povinnosti hradit náklady řízení. Soudy dle názoru stěžovatele nesprávně dovodily, že oprávněný je povinen k úhradě nákladů exekuce jako celku a uložily mu uhradit náklady exekuce z vymoženého plnění, přestože oprávněný zavinil pouze zastavení exekuce co do zbývající části vymáhané pohledávky. Exekuce pro část pohledávky, jež byla vymožena, byla nařízena z důvodu nesplnění povinnosti ze strany povinného, a právě tomu proto měly být uloženy náklady exekuce z vymoženého plnění a měl mít povinnost uhradit náklady exekuce z vymoženého plnění. V odvolání v dané věci stěžovatel namítal, že mu je známo z jeho činnosti, že oprávněný nemá finanční prostředky a plnění od něj nelze očekávat.

Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného spisu bylo zjištěno, že v průběhu exekučního řízeni soudní exekutor vyzval oprávněného k úhradě zálohy dle § 90 odst. 3 e.ř. v platném znění ve výši 9.000,- Kč. Protože oprávněný na výzvu soudního exekutora nereagoval a zálohu na náklady exekuce neuhradil, podal soudní exekutor návrh na zastavení exekuce a Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením č.j. 25 Nc 1940/2002 -16 rozhodl, že exekuce se zastavuje a oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku, která bude stanovena samostatným usnesením. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 25 Nc 10940/2002-29 bylo usnesení o zastavení exekuce doplněno tak, že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 31.277,56 Kč. Odvolací soud přezkoumal napadané rozhodnutí a usnesením č.j. 19 Co 162/2008, 19 Co 163/2008-39 potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 s tím, že výrok o nákladech exekutora se mění tak, že náklady soudního exekutora činí 171.567,33 Kč. Povinnost k úhradě nákladů exekuce však i nadále ponechal na oprávněném.

Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom rozumí, že směřuje proti rozhodnutí, které je způsobilé, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele.

Ústavní soud se otázkou postavení exekutora a jeho nároky na uhrazení nákladů exekuce zabýval v řadě svých rozhodnutí. V nich mj. vyslovil, že "exekutor vystupuje při své činnosti v postavení podnikatele podle obchodního zákoníku", čemuž odpovídá základní charakteristika podnikání coby "soustavná činnost prováděná za účelem dosažení zisku a ve vztahu k oprávněnému na vlastní riziko". Exekutor jako podnikatel má z úspěšného provedení exekuce zisk, ale současně nese i riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat nejen k uspokojení oprávněného, ale ani nákladů exekuce, přičemž toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na oprávněného (srov. např.

II. ÚS 150/04

,

IV. ÚS 54/06

). Není důvodu nevztáhnout tyto názory obdobně na případ, kdy zastavení exekuce zavinil oprávněný, který by snad mohl být nemajetný. Pokud tedy dojde k zastavení exekuce zaviněním oprávněného, nelze popsané riziko přenášet bezdůvodně na povinného.

V některých rozhodnutích, řešících obdobnou problematiku (

I. ÚS 815/06

,

II. ÚS 70/07

), Ústavní soud také konstatoval, že v případě, kdy nákladový výrok stanoví povinnost k náhradě nákladů exekuce povinnému (i když by existoval reálný předpoklad, že pro nucené vydobytí přiznaného nároku nejsou aktuálně příznivé podmínky, protože je povinný nemajetný), se nejedná o odpírání náhrady nákladů exekuce exekutorovi, neboť náhrada je exekutorovi přiznávána. Hlediskem, komu uložit náhradu nákladů není nemajetnost povinného. Aktuálně solventní nemusí být vždy ani oprávněný a i nepříznivé majetkové poměry povinného se mohou později změnit.

Tyto závěry se opírají o stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, v němž je konstatováno, že není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti) přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému.

Názory vyslovené shora lze použít obdobně i v projednávané věci, v níž obecné soudy při rozhodování o nákladech exekučního řízení vyšly ze zjištění, že k zastavení exekuce došlo v důsledku procesního zavinění oprávněného, neboť ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce nesložil. Výklad pojmu "procesní zavinění" je přitom věcí obecných soudů, do něhož je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v případě excesivního pochybení (Ústavní soud totiž není příslušný k přezkoumávání toliko "správnosti" výkladu a aplikace podústavního práva), tedy za situace takového výkladu, který by nemohl racionálně logicky akceptovatelným způsobem obstát. To ovšem v projednávané věci nenastalo. K tvrzenému porušení stěžovatelových základních práv tudíž nedošlo.

S ohledem na shora uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2009

Stanislav Balík

předseda senátu