Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of domestic remedies in criminal detention release proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a detainee against the inaction of the Regional Court in Ústí nad Labem regarding his release from detention. The petitioner argued that the court's delay violated his right to a speedy trial under Article 38 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled the complaint inadmissible because the petitioner failed to exhaust mandatory procedural remedies, specifically the appeal under Section 164 and the request for time extension under Section 174a of the Act on Courts and Judges, before seeking constitutional relief.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity requires the exhaustion of all available domestic procedural remedies before a constitutional complaint can be entertained.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. K., zastoupeného JUDr. Alexejem Závadou, advokátem, se sídlem Volyňská 1190/3a, 100 00 Praha 10, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nečinnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci jeho žádosti o propuštění z vazby podané dle § 72 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 12. 2008, stěžovatel brojí proti nečinnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ve věci jeho žádosti o propuštění z vazby dle § 72 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"). Jak uvádí, svého práva na její podání využil dne 5. 10. 2008, dne 3. 11. 2008 ji urgoval a dne 4. 12. 2008 ji dále doplnil. Přesto krajský soud na žádné z těchto podání do dne podání ústavní stížnosti nijak nereagoval.
Stěžovatel je přesvědčen, že tato nečinnost porušuje jeho základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soud téměř tři měsíce neposkytuje ochranu jeho právům. Proto navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým zakáže krajskému soudu pokračovat v porušování jeho práv a přikáže mu, aby ve věci konal.
Stěžovatel zároveň požádal Ústavní soud o přednostní projednání ve smyslu čl. 39 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), s tím, že je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování jeho vazby.
II. Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.
V případě průtahů v postupu soudu v trestním řízení jsou prostředky, jejichž vyčerpání je před podáním ústavní stížnosti vyžadováno, upraveny v hlavě III. dílu 6. zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích. Jedná se o podání stížnosti dle § 164 a poté návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a citovaného zákona. Z textu ústavní stížnosti vyplývá, že tyto prostředky stěžovatel nevyužil (stěžovatelova urgence, jejíž kopie je k ústavní stížnosti přiložena, není žádným z uvedených prostředků).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
V rámci podané ústavní stížnosti stěžovatel požádal, aby byla projednána přednostně ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud, aniž by v tomto směru přijal příslušné usnesení, od samého počátku postupoval v řízení před ním tak, aby věc stěžovatele byla projednána co nejrychleji.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2009
Ivana Janů
soudce zpravodaj