Constitutional Court dismisses appeal against detention order due to sufficient reasoning in subsequent court decision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defendant against a prosecutor's decision to maintain pre-trial detention. The defendant argued that the prosecutor's reasoning was insufficient and merely cited the law without specific facts, relying on a prior ruling regarding inadequate justification. However, the Court found that the subsequent court decision provided adequate argumentation by detailing the complexity of the organized crime case, the duration of the investigation, and the specific risks posed by the defendant's release.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 71 odst. 4 trestního řádu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint regarding the lack of reasoning in a prosecutor's detention order is inadmissible if a subsequent court decision provides sufficient and specific justification for the continued detention based on the facts of the case.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Janem Menšem, advokátem v Děčíně, Masarykovo nám. 2/2, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 0 Nt 1113/2008 a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 11. 11. 2008 č. j. 2 ZT 235/2008-292, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 16. 12. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí. Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod.
Z přiložených kopií napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Dne 3. 5. 2008 bylo proti stěžovateli a dalším třem osobám zahájeno trestní stíhání pro trestný čin kuplířství dle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, spáchaného ve formě spolupachatelství. Rozhodnutím Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 5. 2008 byl stěžovatel (i s ostatními) vzat do vazby dle § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Dne 3. 8. 2008 zanikl ze zákona vazební důvod dle § 67 písm. b) trestního řádu. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně rozhodl dne 30. 7. 2008 tak, že ponechává stěžovatele (a ostatní) ve vazbě dle § 67 písm. c) trestního řádu; Okresní soud v Děčíně dne 13. 8. 2008 zamítl stížnosti všech čtyř obviněných.
Usnesením ze dne 11. 11. 2008 č. j. 2 ZT 235/2008-292 rozhodla státní zástupkyně ve smyslu § 71 odst. 4 trestního řádu tak, že ponechává nadále stěžovatele (a ostatní tři obviněné) ve vazbě dle § 67 písm. c) trestního řádu.
Stěžovatel (i ostatní) podal stížnost s tím, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když neobsahuje řádné odůvodnění. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 305/06
. Stížnost byla usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 0 Nt 1113/2008 zamítnuta pro nedůvodnost.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně ve svém rozhodnutí nijak neodůvodnila trvání důvodů vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu ani naplnění podmínek dle § 71 odst. 4 trestního řádu pro ponechání stěžovatele ve vazbě. V navazujícím usnesení Okresního soudu v Děčíně pak nejsou, dle stěžovatele, uvedeny žádné konkrétní důvody, ze kterých by vyplývalo naplnění podmínek dle § 71 odst. 4 trestního řádu. Rozhodnutí soudu nepovažuje za přesvědčivě a logicky odůvodněné. Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 305/06
.
Ústavní soud dospěl k závěru o neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Ustanovení § 71 odst. 4 věta první trestního řádu stanoví státnímu zástupci povinnost v zákonné lhůtě opětovně rozhodovat o tom, zda bude obviněný ponechán ve vazbě. Rozhodnutí o ponechání obviněné osoby ve vazbě závisí jednak na splnění obecných podmínek vazby dle § 67 trestního řádu a jednak na splnění dvou dalších obligatorních podmínek uvedených v § 71 odst. 4 větě druhé trestního řádu, tedy že nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v zákonné lhůtě (tří měsíců) skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.
Stěžovatel byl ponechán ve vazbě předstižné. K tomuto vazebnímu důvodu, uvedenému v § 67 písm. c) trestního řádu, Ústavní soud konstatuje, že z titulu převážně preventivní funkce tohoto vazebního důvodu nelze požadovat, aby soudce učinil v tomto smyslu naprosto jistý závěr, že nebude-li obviněný ponechán ve vazbě, naplní se následek předpokládaný § 67 písm. c) trestního řádu. Požadavek jistoty bez důvodných pochybností není ve většině případů rozhodování o vazbě reálný, neboť nelze vyčkávat až do okamžiku, kdy již je jisté, že obviněný bude páchat další trestnou činnost, protože by se v praxi takovému jednání zpravidla již nepodařilo zabránit. Postačující je, aby ve vazebních rozhodnutích byly vysvětleny konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný, bude-li ponechán na svobodě, bude jednat způsobem předpokládaným v § 67 písm. c) trestního řádu.
Pokud jde o napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně, musí Ústavní soud konstatovat, že odůvodnění závěru o (dalším) ponechání stěžovatele ve vazbě se míjí obligatorními podmínkami vyžadovanými v § 71 odst. 4 trestního řádu, které mělo státní zastupitelství zkoumat. Státní zástupkyně toliko shrnula, v jakém stavu se vyšetřování nachází a jaké úkony provedla. V závěru pouze uvedla, že "jde o složitou věc, propuštěním obviněných na svobodu by hrozilo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání". Takové odůvodnění ponechání stěžovatele ve vazbě je však obecné a nevypovídající o naplnění podmínek; jde toliko o citaci zákonného ustanovení.
Ústavní soud však dospěl k závěru, že výše uvedené nedostatky rozhodnutí státní zástupkyně byly napraveny navazujícím usnesením Okresního soudu v Děčíně. Jeho rozhodnutí neobsahuje pouze obecné a povšechné odůvodnění, příp. reprodukci znění zákonných ustanovení. Na rozhodnutí soudu je přitom třeba nahlížet také ve spojení s konkrétními zjištěnými skutečnostmi uvedenými v rozhodnutí státní zástupkyně (popis skutku u obviněných, délka trestního jednání, skutečnosti zjištěné o toku peněz ad.). Z rozhodnutí soudu je zřejmá argumentace, kterou se soud vypořádává s podmínkami vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu i dalšími podmínkami dle § 71 odst. 4 věta druhá trestního řádu.
Soud poukázal na skutkovou složitost věci, rozsah a časovou náročnost dokazování, potřebu výslechu desítek osob, jejichž výpovědi byly rozhodující pro řádné objasnění věci (fungování organizované skupiny v rozsáhlé síti podniků), i na délku doby trestného jednání (od počátku roku 2005). Soud rovněž uvedl, že ve věci neshledal žádné průtahy v dokazování, když rychlost byla průběžně sledována státní zástupkyní i soudem. Toto odůvodnění (dosavadní) nemožnosti skončení trestního stíhání považuje Ústavní soud za dostatečné a řádné, a to i vzhledem ke skutečnosti, že trestní stíhání pro trestnou činnost uvedeného charakteru bylo zahájeno v květnu 2008 (dle napadeného usnesení byla navíc dne 1. 12. 2008 podána už obžaloba proti stěžovateli a dalším 8 osobám).
Rovněž tak považuje Ústavní soud za dostatečnou argumentaci o hrozbě zmaření či podstatného ztížení dosažení účelu trestního stíhání propuštěním obviněných (včetně stěžovatele) na svobodu, resp. o "zvýšeném" naplnění podmínek vazby předstižné. Z rozhodnutí je zřejmý poukaz na promyšlenost, rozhodnost a odhodlanost obviněných osob, na síť/množství "kontaktů" a míst páchání, dále na charakteristiku trestné činnosti a možnost jejího páchání v pozměněné formě, na vysokou nebezpečnost a rovněž velkou lukrativnost (organizovaná skupina, délka doby páchání, svou podstatou pokračující jednání, rozsáhlá síť podniků, množství "souvisejících osob" - svědků, konkrétní údaje o ziscích, páchání i ve vztahu k osobám mladším 18 let - rozšíření trestního stíhání u jednoho z obviněných). Ústavní soud má tak za to, že zpřísněné požadavky § 71 odst. 4 trestního řádu byly ve vztahu k trvání důvodů předstižné vazby v daném případě dostatečně odůvodněny, a to i s ohledem na popsanou organizovanost, rozsah a závažnost trestné činnosti.
S ohledem na již podanou obžalobu pak zákon stanoví lhůtu 30 dnů pro opětovné zkoumání podmínek dalšího trvání vazby.
Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu