Constitutional Court dismisses constitutional complaint against municipal regulations as they are legislative acts, not individual administrative acts.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by two property owners against municipal regulations regarding water access routes. The plaintiffs argued that the regulations unreasonably limited their property rights and exceeded the municipality's legal authority. The court ruled that municipal regulations are legislative acts rather than individual administrative acts, making them ineligible for review under the specific provision of the Constitutional Court Act requiring an individual act to establish standing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints against municipal regulations are inadmissible because such regulations are legislative acts, not individual administrative acts capable of violating fundamental rights in the context of the constitutional review procedure.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatelů E. R. a E. R., obou zastoupených JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou, se sídlem Modřínová 2, 326 00 Plzeň, proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 2/2008, a proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 1/2007, za účasti obce Klabava, se sídlem 338 41 Klabava 17, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se obrátili na Ústavní soud podáním označeným jako "Ústavní stížnost proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 2/2008 a proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 1/2007".
Jak v textu uvedli, domnívají se, že uvedené vyhlášky jsou v rozporu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, a zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Také z toho důvodu podali Ministerstvu vnitra České republiky podnět k přezkoumání zákonnosti vyhlášky dle zákona o obcích.
Dále vyjádřili přesvědčení, že uvedené vyhlášky se přímo dotýkají jejich práv jako vlastníků nemovitostí a zásadním způsobem tato práva omezují v rozporu s Listinou základních práv a svobod a v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Konkrétně jde stěžovatelům o to, že napadenými vyhláškami byla vymezena přístupová trasa ke zdroji vody pro hašení výlučně přes jejich pozemky. Tím dle jejich názoru došlo k omezení jejich vlastnického práva nad rámec zákona a došlo k tomu opatřením obce učiněným nad rámec jejího zákonného zmocnění k vydání obecní vyhlášky.
Stejně jako v jiných případech Ústavní soud předtím, než mohl přistoupit k vlastnímu meritornímu projednání věci, nejprve zkoumal, zda podaný návrh vyhovuje z hlediska formálních požadavků kladených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou splněny podmínky řízení. Výrok rozhodnutí je odrazem negativního závěru.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR leda tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného vyplývá, že musí jít o individuální akt veřejné moci, který je výsledkem řízení, jehož stěžovatel, který o sobě tvrdí, že je dotčen ve svých základních právech, byl nebo podle zákona měl být účastníkem. Vyhláška obce takovým aktem není. Legislativní činnost včetně vydávání obecně závazných předpisů orgány samosprávy v mezích jejich pravomoci a působnosti za zásah orgánu veřejné moci, který je způsobilý porušit základní právo občana, totiž považovat nelze, a to ani v tom případě, kdy - jak navrhovatelé tvrdí - jeho ustanovení porušují jejich základní práva (shodně viz. usnesení sp.zn. I ÚS 92/94).
Pokud jde o obecně závazné předpisy, zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 64 odst. 2 stanoví, kdo a za jakých podmínek může podat návrh na zrušení zákonů nebo jiných předpisů. Procesním prostředkem přímo proti obecně závazné vyhlášce obce by tudíž v daném případě byl pouze návrh podle § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jehož ustanovení jsou natolik jednoznačná, že je nelze obejít, a to ani pomocí § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že návrh nesplňoval ani základní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu pro přezkum jeho obsahu; byl podán osobami zjevně k tomu neoprávněnými, a soudci zpravodaji proto nezbylo, než jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna. 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj