Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible due to improper standing and prior rejection of similar complaint.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jaroslav Karáska against a Supreme Court decision regarding bankruptcy proceedings. The Court found the complaint inadmissible because the applicant lacked standing, as the bankruptcy trustee had already filed an identical complaint which was previously rejected. Furthermore, the Court noted that the bankruptcy trustee's successor company had already filed a similar complaint that was dismissed, confirming the applicant's lack of legitimate interest. Consequently, the Court ruled the complaint was filed by an unauthorized party without a valid legal basis for review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed by a person lacking standing or if an identical complaint has already been rejected by the Constitutional Court.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaroslava Karáska, správce konkursní podstaty DB left, s. r. o., se sídlem Průhonice, Na Sídlišti 409, zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2008 č. j. 29 Odo 164/2006-617, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 29. 5. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2005 č. j. 1 Ko 379/2005-210 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005 č. j. 78 K 6/2005-127 (jimiž byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka Ing. V. F.) a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti témuž rozhodnutí podala "obsahově prakticky stejnou" ústavní stížnost i společnost I.F.B., a. s., jež vstoupila do daného soudního řízení namísto něho [o vstupu rozhodl Městský soud v Praze usnesením č. j. 78 K 6/2005(6)-10, jež nabylo právní moci dne 5. 2. 2008]. Po zrušení usnesení o prohlášení konkursu však přestal Městský soud v Praze se společností I.F.B., a. s., jednat jako s účastníkem řízení, dne 17. 4. 2008 pak (pod č. j. 78 K 6/2005-1006) vydal (ve smyslu § 107a občanského soudního řádu) usnesení, aby namísto stěžovatele (opět) vstoupila do řízení uvedená společnost. Proti tomuto rozhodnutí však podal dlužník odvolání, o němž dosud (resp. k datu podání ústavní stížnosti) nebylo rozhodnuto, takže není zřejmé, kdo je účastníkem řízení o prohlášení konkursu.
Jak Ústavní soud dotazem na Městský soud v Praze zjistil, o zmíněném odvolání dlužníka rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2008 č. j. 2 Ko 152/2008-1098, jež nabylo právní moci dne 12. 8. 2008, a to tak, že se předmětný vstup společnosti I.F.B., a. s., připouští. Z výše uvedeného je patrno, že uvedená společnost byla účastníkem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 K 6/2005 a současně že byla odstraněna pochybnost o tom, kdo je účastníkem tohoto soudního řízení nyní (a tedy i v tom ohledu, o právech a povinnostech jakého subjektu se nyní jedná).
Jestliže shodnou ústavní stížnost měla podat i společnost I.F.B., a. s., jíž nyní náleží v soudním řízení hájit práva, která jí byla postoupena stěžovatelem, není zde žádný důvod k věcnému projednání této ústavní stížnosti; Ústavní soud proto ústavní stížnost posoudil jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ji podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl. Na doplnění Ústavní soud uvádí, že i kdyby dospěl k názoru jinému, musel by vzít v úvahu, že ústavní stížnost společnosti I.F.B., a. s., byla usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2008
sp. zn. I. ÚS 943/08
jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnuta, a že závěry vyslovené v uvedeném usnesení by bylo nutno se stejným výsledkem aplikovat i na nyní posuzovanou věc.
Jde-li o návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jedná se ve vztahu k ústavní stížnosti o návrh akcesorický, jenž v případě, že byla ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud; z tohoto důvodu jej není třeba zmiňovat ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu