Constitutional Court dismissed constitutional complaints as the Supreme Court acted within its judicial authority.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by four individuals against the Supreme Court's decision regarding land ownership. The applicants argued for a fair trial but failed to demonstrate that the lower courts exceeded their constitutional limits in adjudicating the property dispute. The Court ruled that the Supreme Court's reasoning was sound and that the complaints constituted mere policy disagreements rather than violations of fundamental rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court may not intervene in the decisions of ordinary courts unless those courts have violated constitutionally guaranteed fundamental human rights, and mere disagreement with a legal interpretation does not constitute grounds for a constitutional complaint.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů S. R., MUDr. M. P., MVDr. J. R. a H. H., zastoupených Doc. JUDr. Josefem Urbanem CSc., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Vlastislavova 13, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1500/2008-150 ze dne 27. listopadu 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Ústavní soud v projednávané věci zjistil, že v řízení o přezkum správního rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu Hlavního města Prahy č. j. PÚ 1843/00 ze dne 11. prosince 2001 Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem č. j. 10 C 58/2003-103 ze dne 20. prosince 2006 určil, že stěžovatelé nejsou vlastníky pozemku vedeného Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, v katastru nemovitostí jako parcela KN p. č. 2743/10 v k. ú. Ruzyně (výrok I.), zastavil řízení o určení, že stěžovatelé jsou vlastníky pozemku vedeného Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, v katastru nemovitostí jako parcela KN p. č. 2743/6 v k. ú. Ruzyně (výrok II.) a nepřiznal žalobci Letiště Praha, s. p. právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 24 Co 329/2007-135 ze dne 26. listopadu 2007 rozhodl, že rozhodnutí soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. zůstává nedotčeno a ve výroku III. se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud projednávanou stížností napadeným rozsudkem č. j. 28 Cdo 1500/2008 ze dne 1. srpna 2008 zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně provádění a hodnocení důkazů a interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů. Ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy výše citovanými rozhodnutími rozhodly věcně správně a zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a podrobně odůvodnily, přičemž se bez jakýchkoli pochyb se všemi rozhodujícími skutečnostmi dostatečně vypořádaly a důvody svého rozhodnutí srozumitelně vysvětlily. Ústavní soud, nemaje potřebu k nim cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů shledáno nebylo. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry obecného soudu, takže námitky stěžovatelů důvod ke kasaci v záhlaví citovaného rozhodnutí založit nemohly.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu