Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3047/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.3047.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint as it is not a final instance and no fundamental rights were violated.

Numero d'incarto II.ÚS 3047/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding labor compensation and pension contributions. The applicant argued that regional disparities in meal allowances and pension contributions constituted discrimination under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that the Constitutional Court is not a final instance for reviewing ordinary court decisions and found no violation of fundamental rights, noting that individual employees cannot claim rights under Article 27(2) which protects trade unions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; čl. 27 odst. 2 Listiny: The Constitutional Court is not a final instance for reviewing ordinary court decisions, and Article 27(2) of the Charter protects trade unions, not individual employees.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction final instance review fundamental rights violation trade union protection labor discrimination claim pension contribution fund regional salary disparity

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 3 Listiny základních práv a svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
čl. 83 Ústavy ČR
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem AK Bezucha, Klimeš, Stratil se sídlem Wellnerova 1215/1, Olomouc, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2008 č. j. 16 Co 130/2008-207, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2007 č. j. 16 C 263/2006-79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 11. 12. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozsudku (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu, neboť má za to, že jimi bylo porušeno právo zaručené čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že těmito rozhodnutími došlo též k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 3 Listiny.

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byla zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody. Škoda měla být způsobena tím, že vedlejší účastník, Národní památkový ústav, jehož byl stěžovatel zaměstnancem, poskytoval svým zaměstnancům stravování stravenkami v různých nominálních hodnotách, když v Praze poskytoval stravenky v nominální hodnotě vyšší než v místě, kde pracoval stěžovatel, resp. stěžovatel na ně musel platit vyšší příspěvek. Stěžovatel namítal i diskriminaci, ke které docházelo tím, že stěžovateli nebyl na rozdíl od zaměstnanců pracujících v jiných regionech poskytován příspěvek na penzijní připojištění. Skutečnost, že zaměstnavatel neumožnil stěžovateli čerpat z fondu kulturních a sociálních potřeb (dále jen FKSP) příspěvky na penzijní pojištění, nebyla podle názoru okresního soudu diskriminační, neboť čerpání z FKSP bylo upraveno podle kolektivních smluv uzavíraných jednotlivými územními pracovišti Národního památkového ústavu s příslušnou odborovou organizací. To vedlo též k tomu, že někde byl dohodnut vyšší příspěvek na stravné, jinde nižší.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal stěžovatel odvolání, kterým byly potvrzeny klíčové výroky rozhodnutí soudu prvého stupně, neboť ze strany vedlejšího účastníka nedošlo k porušení rovného zacházení se všemi zaměstnanci.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že diskriminace stěžovatele byla přímým důsledkem porušení čl. 27 odst. 2 Listiny, neboť odborová organizace, jíž byl stěžovatel členem, byla vyloučena ze spolurozhodování o tvorbě a čerpání FKSP. Tímto omezením ústavně zaručených práv odborové organizace byla omezena i práva stěžovatele jako člena této znevýhodněné odborové organizace. K porušení čl. 2 odst. 2 Listiny pak mělo podle stěžovatele dojít tím, že podle názoru stěžovatele nemůže Národní památkový ústav jakožto státní příspěvková organizace vytvářet několik dílčích fondů FKSP, neboť na něj není možno aplikovat čl. 2 odst. 3 Listiny. Porušení čl. 3 Listiny stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy žádným logickým a přesvědčivým způsobem nevysvětlily, z jakých právních vztahů je odvozen nárok stěžovatele na poskytování plnění peněžité hodnoty - příspěvku na penzijní pojištění a příspěvku na závodní stravování - a v tomto jsou tedy jejich rozhodnutí zcela nepřesvědčivá, příčící se pravidlům logiky a svědčí podle stěžovatele o zřejmé libovůli soudů.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Z postoupené stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že těmito rozhodnutími nebylo a ani nemohlo být porušeno žádné ze základních práv stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení práva garantovaného čl. 27 odst. 2 Listiny. Čl. 27 odst. 2 Listiny mj. stanoví, že je nepřípustné zvýhodňovat některé z odborových organizací v podniku nebo v odvětví. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že článek 27 odst. 2 Listiny poskytuje ochranu nikoliv jednotlivci, ale odborovým organizacím. Zásahu do svých ústavně garantovaných práv se tudíž v případě čl. 27 odst. 2 Listiny jakožto aktivně legitimovaný subjekt může domáhat pouze odborová organizace, nikoliv jednotlivec. Je proto nutno učinit závěr, že stěžovateli právo garantované čl. 27 odst. 2 nesvědčí a nemůže se též dovolávat jeho ochrany. Porušení jiného práva stěžovatel nenamítá a Ústavní soud ani porušení jiného práva neshledal.

Pokud jde o tvrzené porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, tak Ústavní soud konstatuje, že tento článek neobsahuje základní právo, nýbrž princip, který je příkazem pro veřejnou moc. Ustanovení čl. 3 Listiny, jehož porušení se stěžovatel také dovolává, zakotvuje akcesorickou rovnost v právech a lze se jej dovolávat jen v souvislosti s porušením jiného základního práva nebo svobody (srov. např. již nález

Pl. ÚS 5/95

, N 74/4 SbNU 205).

Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2008

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu