Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1852/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.1852.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding shareholder squeeze-out and fair trial rights.

Numero d'incarto I.ÚS 1852/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by OSDA - ČR - Fosfa against rulings from the Regional Court in Brno and the High Court in Olomouc. The applicant argued that the courts violated his right to a fair trial by failing to address claims regarding majority abuse and evidence, and that the statutory squeeze-out provisions infringed on constitutional order. The court found the complaints unsubstantiated, noting that the lower courts thoroughly addressed the arguments and that the legal framework for minority shareholder exclusion is constitutionally valid.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud soudy v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě vypořádaly všechny námitky účastníka, i když se s nimi nesouhlasí.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal shareholder squeeze-out minority shareholder rights fair trial violation majority abuse claim constitutional order compliance procedural fairness

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že usnesení obou soudů nejsou správná a zákonná, neboť jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
§ 132 OSŘ
), podle níž jsou soudy povinny, podle § 132 OSŘ, se vypořádat se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí.
§ 183 a § 131 ObchZ
50 Cm 112/2005 - 55, 50 Cm 154/2005, Ústavní soud zjistil, že byly splněny formální předpoklady pro rozhodnutí valné hromady podle § 183 a § 131 ObchZ.
§ 181, § 183i a § 183j ObchZ
Vrchní soud v Olomouci, který usnesení soudu prvního stupně potvrdil, odkázal na ustanovení § 181, § 183i a § 183j ObchZ.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele OSDA - ČR - Fosfa, se sídlem Ostrava, Nádražní 532/157, zastoupeného JUDr. Milošem Bláhou, advokátem se sídlem Praha 8, Zenklova 117, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2007, čj. 50 Cm 112/2005 - 55, 50 Cm 154/2005, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2008, čj. 5 Cmo 67/2008 - 85, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, jako soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut jeho návrh na přerušení řízení a na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Fosfa a. s., přijatého dne 8. 8. 2005. Navrhl i zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že usnesení obou soudů nejsou správná a zákonná, neboť jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Soud prvního stupně se vůbec nezabýval jeho námitkami ohledně tvrzeného zneužití většiny hlasů, ani navrženými důkazy. Odvolací soud měl zrušit usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Pokud tak neučinil, nemůže žádné odůvodnění odvolacího soudu toto zhojit a usnesení soudu prvního stupně musí být zrušeno.

Stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu (

sp. zn. IV. ÚS 563/03

), podle níž jsou soudy povinny, podle § 132 OSŘ, se vypořádat se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí. Pokud soudy této povinnosti nedostojí, má to za následek vadu řízení, což se promítá do porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel vznesl námitky i proti rozhodnutí o nákladech řízení, protože i na ně dopadají postuláty spravedlivého procesu. Zde odkázal na nález

sp. zn. I. ÚS 654/03

. Soud totiž neuvedl, podle jakého ustanovení určil odměnu za právní zastoupení, nelze tedy přezkoumat, zda je jeho rozhodnutí správné.

Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2007, čj. 50 Cm 112/2005 - 55, 50 Cm 154/2005, Ústavní soud zjistil, že byly splněny formální předpoklady pro rozhodnutí valné hromady podle § 183 a § 131 ObchZ. Bylo prokázáno, že navrhovatelé byli, k datu konání napadené valné hromady, akcionáři společnosti a návrh podali včas. K námitce o nedodržení 30denní lhůty ke svolání valné hromady, soud konstatoval, že se jednalo, dne 8. 8. 2005, o mimořádnou valnou hromadou, svolanou k žádosti hlavního akcionáře. Lhůta pro její svolání byla tedy podle obchodního zákoníku 15 dní, takže valná hromada byla svolána řádně a včas. K tvrzení stěžovatele o rozporu úpravy § 183i a násl. ObchZ s Ústavou ČR, odkázal na závěr Ústavního soudu, který opakovaně konstatoval, že majetková účast v obchodní společnosti nepožívá absolutní ochrany v tom smyslu, že by nemohlo dojít k vyvlastnění za splnění zákonem stanovených podmínek. Samotné vyvlastnění akcií nezaručuje akcionářům neměnné postavení, ani jejich absolutní rovnost, neboť rozsah akcionářských práv je odvozen od počtu akcií shodné minimální hodnoty. Z podstaty akciové společnosti vyplývá možnost změn postavení jejich společníků, zejména minoritních akcionářů. Krajský soud odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 720/01

, jehož závěry dopadají i na předmětnou věc. Proces vytěsnění minoritních akcionářů proběhl v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku.

Vrchní soud v Olomouci, který usnesení soudu prvního stupně potvrdil, odkázal na ustanovení § 181, § 183i a § 183j ObchZ. Jako správná a úplná převzal skutková zjištění krajského soudu, na která odkázal. Zdůraznil, že se jednalo o mimořádnou valnou hromadu, kterou svolal majoritní akcionář. Obsahové náležitosti pozvánky na valnou hromadu, způsob jejího uveřejnění i lhůta svolání valné hromady byly zcela v souladu s citovanými ustanoveními obchodního zákoníku. Proto dovodil, že tato mimořádná valná hromada byla svolána řádně a včas; námitky stěžovatele označil jako neopodstatněné. K námitkám stěžovatele o rozporu právní úpravy § 183i a násl. ObchZ s ústavním pořádkem ČR uvedl, že práva minoritního akcionáře jsou platnou právní úpravou dostatečně ošetřena. Právní úprava připouští vyvlastnění za splnění dvou podmínek, navíc předpokládá poskytnutí přiměřeného protiplnění. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 56/05

, který se ústavností zákonné úpravy tzv. "squeeze out" vypořádal s tím, že tato úprava protiústavní není. Stejně tak tato úprava není v rozporu s judikaturou Evropské komise pro lidská práva, ani se směrnicí ES č. 2004/2005.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ní tvrdí nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí soudů obou stupňů, v níž zároveň spatřuje i jejich protiústavnost, konkrétně porušení práva na soudní ochranu. Stěžovatel však své námitky předestřel pouze ve zcela obecné rovině.

Ústavní soud, po přezkoumání ústavnosti řízení před soudy obou stupňů, dospěl k závěru, že nebyla porušena žádná základní práva stěžovatele. Soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí zcela přesvědčivě vypořádaly s námitkami stěžovatele. Skutečnost, že vyslovily právní závěry, s nimiž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn. IV. ÚS 188/94

).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu