Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1863/07 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1863.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to premature filing before final appeal decision.

Numero d'incarto IV.ÚS 1863/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by L. P. against a lower court judgment. The applicant simultaneously filed an appeal to the Supreme Court, arguing for procedural protection, but the Court found the complaint premature. The decision rests on the principle of subsidiarity, requiring exhaustion of ordinary remedies before constitutional review, and the specific rule that the timeline for a constitutional complaint only begins after the Supreme Court renders its final decision on the appeal.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed prematurely before the final decision of the ordinary appellate court, as the principle of subsidiarity requires the exhaustion of all ordinary procedural remedies first.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility principle of subsidiarity exhaustion of remedies premature filing supreme court appeal procedural timeline constitutional review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Soffer against the Czech Republic, judgment of 8 November 2007

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti L. P., právně zastoupené advokátem JUDr. Janem Bělohradským, nám. Interbrigády 3/949, Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007 č.j. 35 Co 615/2006-178, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 20. 7. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož stěžovatelka brojila proti výše citovanému rozsudku obecného soudu. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

II. Z návrhu stěžovatelky je zřejmé, že souběžně s předmětnou ústavní stížností podala z důvodu opatrnosti též dovolání k Nejvyššímu soudu. Důvodem souběhu je pak především ta skutečnost, že stěžovatelka nemá jistotu v tom, zda bude dovolací soud na její případ nahlížet jako na věc zásadního právního významu.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

Z ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Z výše uvedeného plyne, že stěžovatelka není před podáním ústavní stížnosti nucena podat dovolání. Jestliže však stěžovatelka této možnosti přesto využije, běh lhůty k podání ústavní stížnosti počíná až okamžikem doručení rozhodnutí dovolacího soudu, a to i ve vztahu k rozhodnutím, jež byla nepřípustným dovoláním napadena.

Ostatně i z toho, že stěžovatelka podala dovolání, lze usoudit, že se sama domnívá, že tvrzený zásah do jejích práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. Pokud by byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve než o dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud by naopak Ústavní soud vyčkával, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku svého řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž ovšem, jak již bylo vyloženo, není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze takto předjímat a ústavní stížnost je tedy podána předčasně.

V souvislosti s uvedeným lze odkázat též na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti České republice ze dne 8. 11. 2007.

Z šetření provedeného Ústavním soudem bylo zjištěno, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 27. 6. 2007 a dovolání bylo podáno dne 12. 7. 2007. Z přípisu Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2008 se dále podává, že o dovolání nebylo dosud rozhodnuto.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj