Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2968/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2968.08.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to lack of appeal against dismissal order.

Numero d'incarto IV.ÚS 2968/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Mr. I. K. against a district court's order rejecting his appeal as time-barred. The applicant argued that the deadline should be extended because the relevant date fell on a public holiday, but failed to file a complaint for confusion under the relevant procedural code. The court ruled that since the applicant did not exhaust all available legal remedies, including the specific procedural appeal for confusion, the complaint was inadmissible under the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including specific appeals against procedural rulings.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility complaint for confusion procedural time limits public holiday extension subsidiarity principle non-exhaustion ground

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
§ 218a o. s. ř.
Jak patrno ze shora uvedeného, bylo napadeným usnesením odmítnuto odvolání stěžovatele pro opožděnost podle § 218a o. s. ř., přitom z obsahu ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatel proti usnesení odvolacího soudu podal žalobu pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst.
§ 229 odst. 4 o. s. ř.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti PhDr. I. K., zastoupeného JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 24, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 64 Co 224/2008 ze dne 1. 9. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, jímž bylo podle § 218a o. s. ř. odvolacím soudem jako opožděné odmítnuto odvolání stěžovatele směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 13 C 60/2006-34 ze dne 29. 1. 2008.

Podle tvrzení stěžovatele, uvedeného v ústavní stížnosti, je závěr odvolacího soudu o opožděnosti jeho odvolání nesprávný, neboť jmenovaný soud nebral v úvahu, že den 24. 3. 2008, kdy mohl dle názoru soudu podat stěžovatel odvolání nejpozději, bylo Pondělí velikonoční, tedy svátek jako den pracovního klidu, což mělo počítání lhůty k odvolání ovlivnit.

Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Jak patrno ze shora uvedeného, bylo napadeným usnesením odmítnuto odvolání stěžovatele pro opožděnost podle § 218a o. s. ř., přitom z obsahu ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatel proti usnesení odvolacího soudu podal žalobu pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., podle něhož žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Za uvedeného stavu věci, kdy stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se závěry usnesení odvolacího soudu vedoucími k odmítnutí odvolání, je třeba učinit závěr, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a jeho ústavní stížnost byla proto z uvedeného důvodu jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2008

Pavel Holländer

soudce zpravodaj