Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding parental custody and evidence evaluation in family law proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a mother challenging a lower court's custody and support decisions. She argued that the courts failed to evaluate her evidence properly and violated her rights under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR. The court found no violation because the appellate court thoroughly examined all evidence and provided a comprehensive, legally sound justification for its rulings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court shall reject a constitutional complaint if the facts and circumstances of the case do not justify the alleged violation of constitutional rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky H. K. Š., zastoupené JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 23b, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. 37 Co 55/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaného rozsudku, kterým ve věci výkonu rodičovské zodpovědnosti k nezletilému M. odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl jmenovaný svěřen do výchovy otce, upraven její styk se synem, jakož i styk otce s nezletilým M. svěřeným do její péče, jakož i výrok o náhradě nákladů řízení vůči státu. Dále pak změnil rozhodnutí o výši výživného pro nezletilého M. a o částce dluhu na tomto výživném. Uvedla, že podle jejího přesvědčení soudy obou stupňů v předmětné věci, týkající se výchovné způsobilosti rodičů, neprovedly mnohé důkazy, které navrhovala a z nichž by byla prokázána její lepší výchovná způsobilost a nevhodnost výchovného působení otce, naopak jednostranně a bez širších souvislostí upřednostňovaly důkazy svědčící o opaku - soudy ignorovaly závěry znaleckých posudků, vypracovaných z iniciativy soudu, dokonce ze strany odvolacího soudu byl na jednu ze znalkyň ohledně závěrů znaleckého posudku, který vypracovala, činěn nátlak. Proto je toho názoru, že obecné soudy porušily její právo na soudní ochranu, porušily princip rovnosti účastníků řízení a tím i čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 82 P 135/2004 a stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. 37 Co 55/2008 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, kterým byl nezletilý M. svěřen do výchovy otce, matce uložena povinnost přispívat na jeho výživu měsíčně částkou 1.000,- Kč, povinnost splatit dlužné výživné ve výši 3.633,- Kč, upraven styk obou rodičů s nezletilým M. a M. a rozhodnuto o nákladech řízení jak účastníků tak státu. Současně obsáhle doplnil dokazování a poté výroky, týkající se svěření nezletilého M. do výchovy otci, úpravy styku matky s tímto nezletilým a úpravy styku otce s nezletilým M. nacházejícím se v péči matky, jakož i výrok o nákladech vynaložených ze státních prostředků potvrdil, změnil pouze rozhodnutí o výši výživného, jež je povinna matka platit nezletilému M. a jež je mu povinna doplatit na dlužném výživném. V rozsudku se soud vypořádal se všemi námitkami matkou (nyní stěžovatelkou) uplatněnými a za použití příslušných ustanovení zákona o rodině (§ 27 odst. 2, § 28, § 31 odst. 3, § 85 odst. 2, 3 a § 96 odst. 1), rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Nutno dodat, že v postupu soudů při hodnocení provedených důkazů nebyl shledán rozpor s § 132 občanského soudního řádu, podle něhož soudy tyto hodnotí dle své úvahy, každý jednotlivě a všechny pak v jejich vzájemné souvislosti a přitom přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu